pondělí 11. října 2010

Váňa posedmé

Nejsem žádný vášnivý sportovní fanoušek, spíš naopak. Ovšem mimořádné výkony mě většinou k obrazovce přikovají – snad vyjma fotbalu, tam by se mnou nehnulo ani mistrovství světa:-)
Nedávno mě tak překvapivě zaujal basketbal a včera to byly dostihy. Josef Váňa ve věku, kdy jiní pozvolna rezignují, zvítězil posedmé ve Velké pardubické. Sice dramaticky, ale vyhrál. Přála jsem mu to, moc. Ne snad, že bych se nějak zvlášť zajímala o dostihový sport. A nebo, že bych neměla ráda mladé lidi - i když o učitelkách se to povídá:-). Mně vadí, že se mládí bere jako zásluha. Že by prostě měli vyhrávat mladí ne proto, že něco umí, ale čistě proto, že jsou mladí. A oni na to mnozí často hřeší, spoléhají na tu zásluhu bez vlastního přičinění. Proto mě tak potěšil ten důchodcovský vítěz. Že dokázal, že zdaleka nepatří do starého železa a že se nedá vyhrát jen tím, že jsem prostě mladý. Že k tomu musím i něco umět. I když samozřejmě jsem si vyslechla od dětí, že mu to nechali. Jejich vidění světa-). Já mu ale za rok budu držet palce zase:-)


1 komentář:

  1. Všechno dobré Váňovi, ale v jeho letech křížit nemusel a mohl se vyhnout i žalobě ze strany poražených.Zrovna v tomhle případě jako úplný laik nevím, kde je pravda a kde je fairplay! Doufám, že na staně , na které býti má! Ve srovnání s výhrou je pokuta poněkud směšná!
    Krásný týden :O)

    OdpovědětVymazat