Podvod ve Veletržním paláci

   Čas od času je třeba si zpestřit pracovní dobu. Dnes měla být tím zpestřením návštěva Veletržního paláce, který mohutně inzeruje výstavu impresionistů. Šla jsem s dětmi, které byly na impresionismus připraveny a podobně jako já naladěny. Těšili jsme se. Nemohu říct, že by výstava byla špatná, to v žádném případě. Jde o kousky z Albertiny a tam se člověk přeci jen nedostane tak často jako do Veletržáku. Albertinu mám hodně ráda, vždycky se mi tam moc líbilo, tak jsem čekala zážitek takřka extatický. Jenže. Mnoho humbuku pro nic. Z impresionistů je tam jeden obraz, slovy jeden. Sice Monetovy lekníny, je krásné je vidět, ale nic víc. Jde vlastně o soukromou sbírku, zapůjčenou právě z Albertiny. Člověk si tu najde své, pokouká (navíc děti se překvapivě chovaly hezky, ba až kultivovaně, což bylo příjemné), ale cítila jsem (a nejen já) určité zklamání. Možná jsme si měli víc nastudovat obsah výstavy, ale podlehli jsme masivní reklamě. Chyba lávky. A když k tomu byla odpoledne nekonečná a naprosto zbytečná schůze, den ztrácel na zajímavosti. Učitelská porada je někdy (většinou) k nepřečkání. Když navíc většina sboru trpí nešvarem, že pokud ještě má myšlenku, neumí ji opustit, plané tlachání se protahuje do večerních hodin a to už mě to fakt ve škole nebaví. Počasí taky nic moc, takže snad jen ta sklenka vína právě teď plní svůj účel. Takže resumé, pokud chcete jít na výstavu do Veletržního paláce, tak s cílem, že procouráte celý, to pak stojí za to. Jít jen na inzerovanou výstavu zas tak impozantní není. Snad jen pro skutečné znalce. Ale ne pro lidi, naladěné na rozjásaný impresionismus. A hlavně bez následného plácání prázdné slámy v podobě pracovní porady:-)