Kdo to byl?

 Praha je plná podobných pamětních desek. 

Tato je z květnového povstání u Hradu, kde zahynuli muži, sepsaní na desce. 

Na Letné je jich také plno.

Většinou jdeme kolem a nevšímáme si jich. 

Prostě jako by tu byly odjakživa.

Občas je čtu. A přemýšlím, kdo asi ti lidé byli? Co o nich víme? 

Napadá vás to někdy také? Kdo byli ti z pamětník desek, kteří - třeba na tomto místě- právě padli. Zemřeli za budoucnost. A my už je většinou vůbec neznáme. Kolik jim bylo, zda měli rodinu, zda bojovali s pocitem že chtějí, nebo že musí? 

Logicky se nabízí reakce, že lépe je zůstat doma, stejně to nemá smysl a po čase po nás ani pes neštěkne. A tak má cenu, že věrni zůstaneme? 

Podle mě tedy má, byť si samozřejmě nejsem jistá, jak bych reagovala, kdybych ten vlastní krk měla nasazovat taky. Zda bych šla nebo se bála a čekala, co se z toho vyvine?

 To nevím, takovou věc asi prověří až opravdová realita, kterou si zase moc nepřeji zažít, takže se mi chce věřit, že podobný rozhodovací proces mě nečeká. 

Ale v dnešní době jeden nikdy neví. 

Navíc se docela reálně mluví o válce v horizontu tak dvou let. Někde jsem četla, že jsme na tom jako lidé v roce 1937, také nikdo ( nebo většina) nevěřil, že bude nějaká válka. To se stát nemůže. A stalo, ejhle. 

Ono se bohužel asi stane i teď,  jako skeptik tomu věřím čím dál víc. A možná i proto mě ty pamětní desky zajímají víc než dřív. Nějaké podvědomí, či co. 

I když, ony mne zajímaly vždycky. 

Občas to dávám i za úkol studentům, choďte s očima otevřenýma, všímejte si těch desek, vyfoťte je a můžeme o nich debatovat. A většinou jsou to pak zajímavé hodiny. 

Vracíme se tam k těm mým úvodním otázkám. Kdo byli ti lidé? Jací byli? Proč jim to stálo za to, nasazovat život v ulicích? Co o nich víme?

Také vás to někdy napadá? Při pohledu na podobnou pamětní desku?