Liduška

 Liduška, která se před sto lety stala nechtěným impulsem pro existenci vánočních stromů na náměstích, by dnes asi skončila v babyboxu.

V lepším případě. 

Stejně jako tehdy i dnes existují matky, které se svých dětí chtějí zbavit stůj co stůj.

Proto máme babyboxy.

Liduška před sto lety skončila v lese, kde by patrně brzy umrzla.

Při vší smůle na takovou matku ale nakonec měla velké štěstí.

Našel ji Rudolf Těsnohlídek, který se s přáteli vydal do lesa na procházku.

22. prosince 1919.

Děvčátko zachránil.

Byla to velká klika, stačil jít kolem o něco později a miminko by dávno zmrzlo. Nebylo oblečené, jen v nějaké staré zavinovačce, jak jsem četla. Patrně matka sadistka, než žena v nouzi, která neví, kudy kam. 

Tady to vypadá, že se chtěla záměrně holčičky zbavit. 

Ta ovšem měla svého anděla v podobě Rudolfa Těsnohlídka, který ji zachránil. 

Matka byla posléze dohledána a odsouzena.  Na pět měsíců tvrdého žaláře!!!!?

Nu, zjevně i trestní sazby podléhají nějakému vývoji, myslím, že by si zasloužila mnohem víc. Po zachráněné dceři se ani při soudu nepídila, prostě žena bez mateřských citů. Liduška se dostala do adoptivní rodiny, kde prožila dlouhý a spokojený život.

Zemřela v roce 1997.

A co víc, Těsnohlídek, kterým celý příběh silně otřásl, přemýšlel, jak takovým situacím zabránit.

Vypadá to skoro na první myšlenku o babyboxech, která tehdy ale samozřejmě začínala u financí. 

Kde vzít peníze na podporu takových matek, které nemají na obživu pro své dítě? Aby se Lidušky příběh už neopakoval?

Zcela logicky začal o Vánocích, kdy jsou lidé nejštědřejší. Navíc obdivoval sever Evropy a prý  věděl, že v Kodani v Dánsku už od roku 1914 bývá vánoční strom, u něho je kasička a vybírá se na sirotky a chudé lidi.  Tak se inspiroval

 

Za pět let ode dne, kdy Lidušku objevil, nechal vztyčit v Brně vánoční Strom republiky.

A lidé sem pak nosili peníze, oblečení i jídlo pro lidi bez domova...Započala se tím tradice, která v mnoha variacích a obměnách trvá dodnes

Tehdy pětiletá Liduška se byla na slavnostní akci podívat.  Už se svou adoptivní rodinou.

Těsnohlídek ji i nadále navštěvoval, zůstával s ní v kontaktu.

A to až do své dobrovolné smrti o další čtyři roky později, kterou řešil své deprese. Umírá jako mladý, ve věku 45 let.

Byl to zajímavý člověk, nadaný, sociálně citlivý, dobrodruh, plný protikladů…určitě mohl ještě spoustu věcí napsat.

Dneska je to ale hlavně o stromu Republiky a snaze (nejen) ve vánoční době pomáhat potřebným. Rudolf Těsnohlídek byl průkopníkem…