Koncert

 Jako každý rok tak i letos v prosinci proběhl charitativní koncert Nadace Moje velké přání. 

V kostele svaté Ludmily na náměstí Míru. 

O koncertu a nadaci, která umožňuje seniorům plnit jejich zážitková přání, jsem tu psala již mnohokrát. 

Tak dneska to bude o Ludmile.

Je takovou dominantou náměstí Míru.  Na první pohled je to gotika jak vyšitá, ve skutečnosti ale pseudogotika, nebo chcete-li novogotika. Je to zřetelná ozvěna devatenáctého století, které se vracelo k minulosti s velkou intenzitou. 

Milovali Přemyslovce a kostel je tedy logicky vybudován k poctě přemyslovské pramáti, svaté Ludmily. 

Architektem byl Josef Mocker. 

To je moje oblíbená zapomenutá postava. Tedy já si myslím, že je ve všeobecném povědomí trochu pozapomenutý, přesto je to on, kdo nám vsugeroval představu gotiky, která v reálu vypadala úplně jinak. Všichni si myslíme, že vidíme středověkou gotiku, a ona je to zatím Mockerova představa. 

Přebudoval Karlštejn, Hrad, Prašnou bránu, vybudoval Ludmilu, prostě  kontroverzní génius, který budoval gotiku ve velkém.

 On vlastně hromadně  vytvářel úplně nové památky. 

A  o kterém se dnes moc neví. Jednota nepanuje ani v tom, zda to byl geniální vizionář, nebo svéhlavý tvůrce, který si dělal, co chtěl? 

Asi obojí. 

Ale zpátky k Ludmile. Mně se tedy docela líbí, myslím, že na ten Mírák dobře zapadne, vypadá hezky. 

A uvnitř je také zajímavá. 

Její stavba začala v roce 1888 a dokončena byla v roce 1892, takže docela fofr. O rok později byl kostel vysvěcen. 

Když se tu v stavělo metro, tak byl dlouho zavřený. Otevřeli ho vlastně znovu až po revoluci, v roce 1992

Uvnitř jsou  krásné vitráže a také nádherné varhany,

Prostě  ten kostel, má svůj příběh a  stojí za to se na chvíli zastavit a navštívit ho. 

Třeba na náš tradiční charitativní koncert, který už má i datum pro příští rok, bude 2.12.2026. Nebo na vánoční trhy, i když to třeba pro mě není to pravé ořechové. Není to sice tak šílené jako na Staromáku, ale i tady to připomíná víc vánoční peklo než vánoční atmosféru. Hlava na hlavě, reprodukovaná hlasitá hudba, sem tam petarda, všechno předražené, ale hlavně fakt davy. Nelze se ani otočit, každý se dere dopředu za svým svařákem, přitom zírá do mobilu, takže třeba v klidu se procházet je dost protimluv. 

My jsme se tedy prodrali do katedrály, abychom zde uspořádali další koncert. Ten byl tedy velmi povedený. 

Tradičně, nejnáročnější bylo přesvědčit turisty, že se nemohou procházet kostelem během koncertu, buď jdou za kulturou nebo je vstup zakázán. 

Jak zakázán, do kostela, diví se mnozí a derou se dál. Často ještě s langošem nebo svařákem v ruce, prostě se jdou kouknout. 

No, i to se nakonec nějak ukočírovalo, koncert byl hezký, výtěžek půjde na plnění dalších přání, takže zase za rok.