Stolování

 Naše plebejská doba asi moc nedbá na stolování. Chceme být happy a free, po americkém vzoru, takže nějaký bonton při stolování je nám dost vzdálený. 

Vzpomněla jsem si na letní dovolenou, v hotelové restauraci, kde většině českých ( ale byli tu i Poláci, Slováci a další turistické velmoci:-)) dělalo problém jenom samotné držení příboru. Natož, aby věděli, na co která lžička či vidlička je. 

Snad by mi to na dovolené ani tolik nevadilo, že neumí držet příbor a vidličku používají jako univerzální nástroj, ale oni často neumí ani jíst. Srkají, mlaskají, cpou se, žvýkají s otevřenými ústy, prskají...jedna nechutnost za druhou.

Napadalo mě, že ona šlechtická výchova k chování u stolu měla svůj význam. Minimálně oddělila zrno od plev a nebylo nutné sledovat při obědě takové čuňárny. 

Samozřejmě, nemluvím o době Ludvíka XIV., kdy chudáci dvořané byli nuceni sledovat, jak jejich králi teče dírou v patře polévka zpět do talíře a on to jí znovu a znovu..

Narážím spíš na společenské kasty, které v tomto jsou nezastupitelné. 

Každý si vzpomene na Pretty woman a její "svině klouzavý". 

Ale ono by stačilo jen umět používat příbor, ubrousek a jíst se zavřenými ústy a bez mobilu. Taková high culture dnešní doby.

Ale zvládá jí málokdo.

A když vidím stolování ve školní jídelně, jsem skeptikus ještě větší.