Barborky

Trháte je? 

Dodržujete tenhle pradávný zvyk? 

A vidíte v něm jen větvičky ve váze, nebo něco víc?

Je to starobylá zvyklost, původně až pohanská. Dvacet dnů před Štědrým dnem se do vázy vloží větvičky třešní. Musejí mít šikmý řez a stát nejdřív v chladu. A pak, těsně před svátky, se přesunou do tepla, aby do Vánoc rozkvetly.

Jenže rozkvetlé barborky nebyly jen tak na parádu. Pro svobodné dívky to bývala přírodní věštírna:

 vykvetou ti? 

Do roka a do dne budeš v bílém! 

A když bylo v domácnosti více děvčat, stalo se z vázy napínavé kolbiště. Každá si pověsila na větvičku své jméno a čekala, která „rozkvete“ jako první. 

Vítězka mohla rovnou začít šetřit na svatební šaty a koláče.

Pro ty, které už o ženicha nestály, zůstával alespoň jiný význam – symbol světla a připomínka zimního slunovratu.

Tedy světlo a svatba. 

Dvě symboliky, které se v jedné větvičce šikovně potkávají. 

Takže svatá Barbora, která je primárně je patronkou horníků, by klidně mohla být i patronkou svatebních agentur.

Dnes už barborkování bereme spíš jako půvabný zvyk a dekoraci do bytu. 

Ale kdysi to byla vlastně přírodní varianta seznamovacích aplikací. Přírodní algoritmus, větvička, která vykvetla jako první, byla jasnou volbou.

Rozkvetlá barborka vám dnes už ženicha nezaručí. 

Zato vám připomene, že všechno už tady kdysi bylo. 

Kdysi barborky, dnes Tinder. 

A také fakt, že i v nejhlubší zimě se potají chystá něco nového a hezkého.