Nabuco

 Šlo se do Opery. V rámci plnění přání nadace Moje velké přání jsem doprovázela paní do Opery. Vybrala si Nabucca. 

Verdiho mám ráda, baví mě jeho hudba, byť znalci o ní mluví trochu s despektem. Prý je to takový pop devatenáctého století. ...?

Možná tedy proto se mi líbí:-). Asi na vyšší hudební umění nemám úplně kapacitu, prostě Nabucco mě zaujal.

I proto,  že příběhy krále Nabukadnezara učím a vždycky je pro děti velký problém to jméno vyslovit, neřku-li si zapamatovat. Zkrácenina  slova na Nabucco je jazykově mnohem přívětivější. 

Státní opera je krásná. Mám ji ráda. 

Ukázali se i jako vstřícní k plnění přání a lístky byly na velmi hezká místa. 

Pak ovšem vstřícnost trochu zakolísala, neb když naše původní paní, která si Nabucca přála, onemocněla, k vrácení peněz či výměně lístků se postavili záporně, to prý nejde. 

Tato varianta prý neexistuje.

Nu co, poradíme si.

Ale, ne každý má rád operu, a komu tedy věnovat lístky, z nichž jeden stojí skoro dva tisíce? 

Naštěstí se našla dáma, která si přála operu také. 

Sice jinou, byla tedy v pořadí, ale na Nabucca šla ráda. 

Bylo to krásné, nádherné výkony. 

Pravda, kostýmy mě poněkud zaskočily, ta modernizace prostě frčí a dobové oblečení se nekonalo. Naopak, současné a pro Židy válečné?!!

Ale i tak, zážitek. Ani to nebylo dlouhé, jak opery většinou bývají. Dvě a půl hodiny byly pro nedělní večer úplně akorát. 

Takže, nebojte si něco přát.