Těšení

 Rok uteče ani nevíte jak. Stačí se hlouběji zamyslet nad tím, jak jsme loni sháněli vánoční dárky 

a najednou je tady pocit, že to bylo včera.

A už je to tu zas. Už zase stojíme frontu, tentokrát možná jen v e shopu, ale pořád frontu.

A přitom máme pořád onen intenzivní pocit, že to bylo včera.

Jsou i tací, co se ještě vůbec nevzpamatovali z loňského svátečního maratonu a už mají v diáři nový.

Naše vnímání vánočního času se logicky mění s postupujícím věkem. Není pochyb, že v dětství jsme čekání na Ježíška prožívali jinak. A určitě nám nepřipadalo, že ty svátky jsou skoro pořád.

Koneckonců, všichni jsme svého času nedočkavě psali Ježíškovi. Vlastně to byla hezká tradice.

Pokud byla rodinná.

Jak se z ní ale stala komerce, už mi tak půvabná nepřipadá. Nedávno mi třeba v mailu přistála nabídka, že mohu poslat pohled Ježíškovi asi za sto padesát korun. Pokud k tomu chci omalovánky s vánoční tematikou, pak asi o stovku víc.

To, co je v současnosti už běžným jevem, zpeněžit kde co, mě u Ježíška trochu rozladilo.

Mělo to jistě dobrou původní myšlenku, ale úplně to rozvrátilo romantiku. Tedy hlavně tu mojí, moje vnímání dopisu Ježíškovi.

Cítila jsem to jako nepatřičné.

Ale zjevně jsem byla v oslabení, protože ostatním to nikterak divné nepřipadalo.

Pak se divte, že se většinově neshodneme na mnoha věcech. Ani dopis Ježíškovi není tím, co by bylo jednoznačné. Někdo ho vnímá jako intimní rodinnou tradici, jin v tom našel komerční díru na trhu, na které se dá hezky vydělat.

Docela mě začalo zajímat, jak to mají ostatní třeba právě s adventem. Je to doba klidu a zpomalení, nebo akceptují zrychlené tempo doby a finišují co to dá?

Dopadla jsem úplně stejně jako s Ježíškovým dopisem. Každý to má jinak.

Pak tedy hledejte něco jako pravidla, co je zvykem a co by se nemělo měnit. Většinou nenajdete. Leda že by platilo, že prosincovou tradicí je vše, co učiníme v dobré víře. Respektive to, co si pamatujeme z dětství.

Ve skutečnosti to asi právě tak nějak bude.

Prosinec prostě patří dětem, navzdory všem našim uzávěrkám, vánočním večírkům či kvartálním hlášením.

Často totiž formuje pojmy jako očekávání, radost, napětí či těšení se.

V dospělosti už to máme jinak. Klidně i platíme za dopis Ježíškovi. Ale ty základy tam jsou někde hluboko uložené. A v prosinci se k nimi občas rádi vracíme. V tichosti, jen tak, pro sebe.

Tak šťastné a veselé prosincové návraty.  A ať vám ten prosincový návrat k dětskému nadšení vydrží aspoň do Tří králů.
Šťastné a veselé – a pokud možno bez faktury od Ježíška.