To je vlastnost, která většinou přináší problémy.
Ale s rychlomluvnými jedinci s vnitřním motorem, který běží na příliš vysoké otáčky, kdy hlavě sotva naskočí věta, už ji jazyk vyplivne jako horký brambor, můžou vzniknout i humorné situace.
Když třeba jdeš s kolegyněmi na večeři do vyhlášené rybárny. Všichni si dávají mořského vlka, rybí delikatesu, o které víte jen tolik, že to není kapr. Na dotaz číšníka, zda by si dala také mořského vlka jako ostatní, urychlená jazykářka odvětí, že ne, protože by si chtěla dát rybu a vlka vlastně nejí.
Když jí docvakne obsah sdělení, je již pozdě, historka k dobru
je na světě.
Stejně tak když si druhá, ve snaze vyhodit si z kopýtka,
objedná Crème brûlée. Se vší elegancí, jemně, s francouzským přízvukem, jak se
sluší a patří..
Servírka, buď neznalá nebo hluchá nebo sarkastická, suše
odvětí, že kremrole nemáme. Vtipné pro nás, kolegyně se naštvala, že z ní dělá
hlupačku, která neví, co je Crème brûlée , servírka rozladěná, že se
smějeme.
Baví mě tyhle jazykové karamboly.
Kdybychom mluvili vždycky správně a s rozmyslem, jak nudně by zněly naše historky? Asi těžko nás někdy v životě pobavila rozvážná, věcná a pečlivě formulovaná věta.
Ale takový závod jazyku s mozkem, kdy jazyk vyplivne nesmysl dřív, než ho mozek zpracuje, to je dobrý základ pro vtipné historky.
A u pedagogů to vnímám ještě veseleji, vždyť kolikrát oni napomínají své studenty, ať víc přemýšlejí. Prý dvakrát řež jednou měř.
A pak kremrole a nejím vlka..¨
Zkrátka, i slovní přehmat má své kouzlo. A mnohdy větší než sebelépe vycizelovaná věta.
A tak tedy vlídný úsměv nad všemi, kdo mluví dřív, než myslí! Občas tím vnesou dost humoru do přátelských setkání. Smích, který tím nechtěně způsobí, je někdy víc než trefná poznámka. ¨
Pokud to tedy unesou.
A že Crème brûlée není kremrole?
To asi nevadí, pokud se toho nedělá drama.
A výslovnost si řekneme po dezertu.
Pokud si tedy mezitím neobjednáme něco jiného, co také neumíme vyslovit.
Nebo, a to je klasická historka z Itálie, latté, a oni vám přinesou mléko. To už ale není o rychlosti mluvení, ale o neznalosti reálií.
A o tom příště.


Žádné komentáře:
Okomentovat