Pracovní doba

 

Dnes je běžný pracovní den. Minimálně podle kalendáře. 

A zatímco ve školách si už od pátku odpoledne užívají vánoční volno, jinde se ještě pořád pracuje. 

Někde dokonce naplno, jinde je to jen o zapnutém počítači, čímž je pro dnešek pracovní výkon v zásadě vyčerpán.

Ale pracuje se.

Navzdory tomu, že mnozí jsou myšlenkami doma, u bramborového salátu či nedobalených dárků, fyzicky jsou v práci.

Běžný pracovní den, pracuje se, není na tom nic divného. Nemělo by, tedy.

Bývaly doby, kdy se podobný rituál odehrával i na Štědrý den, který také býval dlouho dnem pracovním. 

Dnes už se řadí ke svátečním volným dnům, takže se pracuje do třiadvacátého, tedy do dnešního dne.

 Většinou se ale všichni jenom tváří, že ještě pracují, ale nikdo už po nikom vlastně nic nechce. 

E-maily často začínají větou: „Už vás tím letos nebudu obtěžovat…“, což je vlastně nejupřímnější věta celého roku. 

Zajímavé ale je, že se objevuje skoro celý prosinec, byť třiadvacátého asi nejvíc:-)

Odpovědi jsou pak většinou stručné, vlídné a často zakončené přáním hezkých svátků. 

Některé zní až tak pateticky, jako by šlo o jejich pracovní závěť, vždyť bůh ví co bude po svátcích.

Lidé se i osobně loučí nezvykle důkladně, často až obřadně: 

A kdybychom se neviděli, tak krásné svátky a v novém roce .....

Někdy má vánoční přání v sobě skoro něco, co bychom hledali kupříkladu u fatální rozlučky před polární výpravou. Jako by nikdo netušil, co se stane během několika málo dnů volna.

Možná se svět změní za ty tři dny.  Možná ne, ale co kdyby...  

Hlavní je se dobře rozloučit a poté ještě nakoupit hromady jídla, protože co kdyby vypukl hladomor.

Je to už taková vánoční tradice. I to, že se v prosinci moc nepracuje.

Navzdory kalendářnímu tvrzení, že dneska je prostě ještě běžný pracovní den. 

Formálně se tedy někde ještě plní povinnosti, mentálně už jsme ale většinou na úplně jiném místě. Nemluvím samozřejmě o prodavačkách a prodavačích, zásilkovnách či podobných službách, ti jedou na plný plyn. 

Spíš přemýšlím o kancelářích, ´řadech  a jim podobných zařízeních. 

Všem se v hlavě  míchá seznam dárků s otázkou, zda je dost druhů cukroví, a pracovní úkoly se většinou scvrkávají na ten jeden jediný, vydržet to do odchodu.

Po pravdě, dneska je to  asi víceméně pochopitelné. A tam, kde to podmínky umožňují, asi i normální. 

Zajímavější mi na tom přijde, že podobný pocit v  některých lidech budí celý prosinec. Všichni jsou pořád jakoby mentálně jinde. Domluvit nějakou opravdu pracovní tvůrčí schůzku, zejména ve druhé polovině prosince, moc nejde. 

Až po Novém roce, hlásají všichni. 

Nebo alespoň mnozí…

Vánoční prázdniny navíc už dávno neplatí jen pro školy, řada podniků to zapíchne před svátky a znovu nahodí až kolem Tří králů.

Půl národa je vlastně celé dva týdny někde na horách nebo v exotických krajích…

Takže třídenní vánoční svátky a jeden Nový rok jsou většinou bujaře oslavované minimálně čtrnáctí dní.

Naše ekonomika si to tedy zjevně může dovolit, což je vlastně dobrá zpráva o stavu naší unie. Zatím pořád dobrý…