Jet lag

 Už je tu zase změna času. Je to vlastně takový jet lag zdarma!

Je to pořád dokola. Dvakrát ročně nám někdo sáhne na hodinky a tváří se, že je to v pořádku. Že to tak musí být a je to pro naše dobro...

Jako kdyby nestačilo, že musíme řešit budíky, kalendáře a existenci jako takovou, ještě si máme zvykat na to, že „šest ráno“ může být jednou v pět a jednou v sedm.

A výsledek? 

Jet lag pro každého, zdarma a bez nutnosti cestovat. 

Celý národ týden pozměně času většinou vypadá jako po návratu z Austrálie, někteří klimbají nad kávou, jiní jsou podezřele hyperaktivní, protože „se vzbudili moc brzo a neví, co s tím“. 

  V práci se řeší, kdo zapomněl posunout hodiny, a školáci doufají, že se zmatku využije

 k aspoň jedné volné hodině.

  Všichni víme, že se o zrušení střídání času mluví už roky. 

Jenže ono to pořád nějak nejde. 

Nechápu, jak si pak můžeme myslet, že se dokážeme domluvit na řešení globálních problémů, když neumíme vyřešit otázku jednotného času 

A tak dál každé jaro dáváme své biologické hodiny do servisu a na podzim je zase zmatečně vracíme zpátky. 

 Změna času prostě vypadá, že tady bude na věčné časy a nikdy jinak. 

Tak dneska v noci zase posouváme...

Bohužel...

Už pekař Pecka dobře věděl....