...a planeta se stejně hroutí.
Většina z nás nějak základně třídí.
Pravda, občas mě překvapí kupříkladu někteří mladí kolegové, kteří to překvapivě naopak vůbec neřeší.
Tam bych čekala víc zodpovědnosti, ale nechci kritizovat ani hodnotit, chci se pokusit jen nahlédnout na to, co si vlastně pod tím udržitelným rozvojem představujeme.
My asi právě to, že třídíme...
Jsme národ třídičů, to ano. Takových rádoby ekologických hrdinů ! Každý den poctivě třídíme plast, papír, sklo i bioodpad.
Někteří jdou ještě dál. Pečlivě sloupávají etikety z jogurtu, plast putuje do žlutého kontejneru, víčko k hliníku...Někdo dokonce pořád vytrvale i vymývá kelímky.
Cítíme se tím jako spasitelé planety.
A pak se odměníme – koupíme si nové tričko z fast fashion řetězce, které se po pár praních rozpadne, objednáme si jídlo v plastových obalech či vyrazíme na nákupy, kde si dáme záležet, aby se nám taška naplnila hlavně zbožím v extra vrstvě ochranného plastu.
Ale to nevadí, všechno to přece poctivě vytřídíme!
Třídění odpadu se stalo naší ekologickou modlitbou.
Ale co když je to jen naše naivní zelená iluze?
Recyklace je samozřejmě jen konečná fáze – jenže co na začátku?
Kolik energie a surovin se spotřebovalo na výrobu toho, co teď tak svědomitě třídíme? Kolik odpadu vůbec nemuselo vzniknout, kdybychom nenakupovali podle slev, trendů
a momentálních rozmarů?
Třídění odpadu je fajn, ale ve finále je to často jen úlitba bohům.
Protože zatímco my přesypáváme plasty do správných kontejnerů, Země dál hoří, dusí se smogem a utápí v moři odpadků.
A barevné kontejnery na tom bohužel nic nezmění.
Třídění odpadu se stalo naší ekologickou modlitbou. Jako kdybychom si tím kupovali odpustky za všechny ty ekologické hříchy, kterých se dopouštíme v každodenním konzumním životě.
A když vidíme někoho, kdo hodí plast do směsného odpadu? Jako já ty mlaďochy ve sborovně:-)?
Fuj!
Okamžitě ho upálit na hranici z recyklovaného papíru!
Protože MY třídíme a tím jsme přece lepší!!?
Jenže planety se to moc netýká, bohužel.
Je to jako když máme díru v lodi a místo toho, abychom přestali nabírat vodu, tak ji jen pečlivě přeléváme do různě barevných kyblíků.
Ano, třídění je fajn, ale stále jen hasíme požár, který sami krmíme benzínem.
Protože recyklace neznamená, že se plastový obal od bio jogurtu zázračně změní na květinovou louku.
Naopak, většinou skončí na skládce, ve spalovně nebo někde v Asii, kde ho sice taky roztřídí, ale rovnou do moře.
Víc než třídění by třeba pomohlo přestat se utěšovat barevnými kontejnery, nekupovat nesmysly, nechat si tričko raději rok déle...
A uvědomit si, že planeta opravdu nefunguje na principu „když to roztřídím, tak se to nepočítá“.
Jinak se můžeme dál poplácávat po ramenou, zatímco budeme stát po kolena v odpadu
a říkat si:
„Ale podívej, jak hezky jsme si to rozložili podle barev.
Samozřejmě, i málo se počítá, takže nebrojím proti třídění, naopak.
Ale když vidím záběry z Asie, když vidím otrávené řeky i tady, u nás.
Nebo když jsem viděla cestu na nejvyšší horu světa zasypanou odpadky, tak si říkám, že se tady můžeme utřídit k smrti, ale je to jen kapka v moři beznaděje.
Ale i tak třídíme
Nekupujeme věci s palmovým olejem ani levná trička made in china. Ale i tak je to sysifovská práce...
Žádné komentáře:
Okomentovat