Malí pejsci v pruhovaných svetrech vypadají jako miniaturní námořníci, chrti nosí obtažené kabátky, které jim dávají švihákovský look, a francouzští buldočci v plyšových kombinézách připomínají přerostlé plyšáky.
Když začne pršet, přichází na scénu psí pláštěnky – průhledné i reflexní, s kapucí i bez.
A zimní sezona, která nám právě pozvolna odeznívá.?
To je teprve show! Kožíšky a bundičky, falešná kožešina, norské vzory, někdy i šály
a čepičky. Ještě pár let a dočkáme se psích rukavic.
Je to roztomilé?
Ano. Někdy.
Je to nutné?
Toť otázka.
Představme si vlka, jak si před vánicí obléká fleecovou mikinu. Nebo šakala v softshellce. ...
Psí oblékání je, podle mě, rozmazlování a určitá forma zhýralosti. Kterou aktivně provozujeme:-)
S psím miminem jsem totiž podlehla tlaku. Byla jsem zvyklá s Tobiášem chodit bez oblečení, že jako pes to v zimě vydrží.
Když jsem do parku přivlekla neoblečené štěně, vyslechla jsem si tolik připomínek, nevyžádaných rad
a doporučení, udivených pohledů a nejapných narážek, že jsem podlehla a kabátek zakoupila.
On z něj tedy rychle vyrostl, už je mu krátký, takže zase lítá bez oblečení. Pořád ještě tu má i neoblečené kamarády, ale většina psíků je prostě za modemany.
Doba se v tomto směru mění, minimálně tedy ve městě. Možná jednou budou naši městští pejsci hodnotit naše oblečení stejným kritickým pohledem jako my jejich.
„Tys vyrazil ven jen v bundě? Kde máš šálu a čepici, člověče?!“
Vůbec nemluvím o venkovských psech, kteří nás hravě strčí všechny do kapsy.
I když do kapsy asi ne, oni oblečky nenosí..
Takže se nám všem vysmějí.
V tom lepším případě.
V tom horším nás roztrhají na cucky:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat