Jak se média plní další korupční aférou, tentokrát z nemocnice v Motole, napadá mě cynicky, už zase?
Je to taková chandra.
Nebo spíš apatie.
Zjevně u nás funguje úplatkářství jako národní sport.
Vypadá to, že není vysoce postaveného úřadu, kde by dříve nebo později neprobublávala nějaká podobná aféra.
Kdysi existovala Švihova aféra, která nám zanechala slova jako průšvih či prošvihnout. Tak moc to rezonovala veřejným míněním. Jako skandál...
Dneska už se to jako průšvih nebere. Spíš smůla, že se na to přišlo. Do slovníku se to asi nedostane, ale k soudu tipuji, že také ne. Vyšumí to.
Je to prostě trend, byť těžko pochopitelný.
V nemocnicích je to pro mě nepochopitelné o to víc, že se pořád mluví o nedostatku peněz v oboru. Éterem ještě pořád zní informace o nízkých platech našich lékařů, byť osobně tedy neznám chudého doktora, ale nízké platy v éteru zůstaly. Lékaři prý tedy raději za výdělkem odcházejí do zahraničí, kde se platí výrazně lépe...
Mluví se o špatném vybavení nemocnic, ostatně, kdo někdy navštívil některou nemocnici k trvalejšímu pobytu, asi se s nějakým pěkným ubytovacím zážitkem setkal. Některé nemocnice se dokonce pyšní hodně historickým vybavením.
Často také ještě před nástupem do nemocnice dostanete seznam toho, co si máte přinést, včetně obvazů, protože nemocnice na to nemá peníze....
Na stěžejní operace se čeká týdny, měsíce, někdy i roky. Někdy pacient dřív zemře.
Na těžce nemocné děti se pořádají sbírky, protože pojišťovny, které vždy ale mají skvěle zaplaceného ředitele, podobné zákroky nehradí. A tak se národ vždycky sepne a vybírá.
A pak ( zas a znova) čtete o milionech úplatků pro člověka, o kterém by se z principu mělo psát jako o respektovaném, když řídí takovou instituci.? Takový by snad neměl být hlavní postavou v korupčním dramatu? Nebo v spíš v korupční komedii, tragikomedii.
A navíc jsou to částky, které si mnozí ani neumí představit, natož aby je někdy měli šanci vydělat.
Vnímám tam i takovou tu hamižnost, hamty hamty...
Už jakoby i ztratili soudnost, milion sem, milion tam...
V nemocnici obzvlášť bolestivé, alespoň já to tak vidím.
Zároveň - a to je ta chandra - už jsem si skoro jistá, že kupříkladu ve škole vysvětlovat dětem, že čestnost a poctivost jsou důležité hodnoty, je vlastně ve světle naší žité reality dost marné.
Neřku- lit trapné.
To je asi ten dnešní opravdový průšvih
Jak asi může vypadat hodina občanské výchovy ve světě, kde se úplatky berou jako standardní součást byznysu, státní správy i zdravotnictví?
Jakou váhu má morálka, když každý další skandál dokazuje, že pravidla jsou jen pro hlupáky a ti chytřejší si prostě „umí zařídit věci jinak“?
U nás se vlastně už asi neřeší jestli někdo krade, ale za kolik a jestli ho chytí.
Po každé kauze přijde pár moralizujících řečí, možná někdo podá rezignaci, ale nic se nezmění. Jede se dál. Když se nekrade, je něco špatně.
Děcka nejsou blbá, vidí, jak svět funguje. A dřív nebo později si položí otázku:
Proč bych měl hrát fér, když nahoře nehraje nikdo?
Máme tedy ještě dětem ve škole říkat, že krást se nemá? Že úspěch znamená tvrdou práci
a nějakou čestnost?
No asi naivní a hloupé. Nemá!!
Vždyť když vidí, že nahoře krade každý druhý, co jim na to asi zbývá říct?
Možná něco ve stylu:
„Děti, pravidla existují. Jen ne pro všechny. Tak si vyberte, na kterou stranu chcete patřit.
A doufejme, že se najde aspoň pár těch, kteří si nebudou rvát bankovky za tričko, protože do kufříku už se jim nevešly, ale budou chtít hrát podle pravidel.
I když to v téhle zemi minimálně v současnosti vypadá jako riskantnější varianta
Něco jsme prostě prošvihli:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat