Vždycky, když se mluví o ženách spisovatelkách, začíná se Boženou Němcovou.
Na její vrstevnice se vytrvale zapomíná, protože od Boženy se většinou skáče do současnosti, kde se hledá nějaká aktuální femme fatale.
Přitom Boženu by z fleku zastínila a dnešní publikum možná i víc zaujala Karolína Světlá. Tedy Johanna Rottová, provdaná Mužáková.
V literární světě známá pod pseudonymem Karolíná Světlá.
Někdy také jako přítelkyně Jana Nerudy, ale to už je trochu tenký led historického bulváru.
I když on dva přátelé byli, což vyzradila jedna z jejích kámošek Marie Němečková.
Není nad to mít mlčenlivé kamarádky.
Nicméně, příběh jejího života vyzrazený vztah se starým mládencem Nerudou nijak nepoznamenal.
Ona byla prostě nadaná autorka, společensky angažovaná, emancipovaná a empatická žena, která psala krásné romány ze života venkovského lidu. Sama městský člověk, který v Podještědí hledal klid a útěchu. Útěchu zejména po smrti své jediné dcery, která zemřela jako miminko. Další děti pak už neměla.
Život tak zasvětila manželovi, své tvorbě a emancipačnímu hnutí žen, ve kterém stála po boku Vojtěchu Náprstkovi.
Byla to žena s rozhledem, vzdělaná a moudrá, což nemusí jít vždycky ruku v ruce. U ní ano. Proto je, myslím, škoda, že spisovatelky jsou u nás zredukovány na Boženu Němcovou, byť se ví, že byly s Karolínou nejen přítelkyně, ale že nějakou dobu mělo Boženino dílo na její tvorbu vliv.
Život je později rozdělil, povahou byly odlišné, a dějiny pak na paní Karolínu trochu pozapomněly.
Jistě, najdou se znalci, kteří si rádi podiskutují o jejím Černém Petříčkovi či Kantůrčici. Jsou i tací, co pravidelně pořádají ve Světlé v Podještědí její krásný festival, ale obecně se ze širšího povědomí trochu vytratila.
Pojďme si ji proto letos v září, kdy si sedmého připomeneme sto dvacet pět let od jejího odchodu, víc připomenout.
A nejen Křížem u potoka či Zvonečkovou královnou, ale hlavně jako emancipovanou ženu, která přesáhla rámec své doby. Byla průkopnice dívčího vzdělávání, bojovala za práva
a důstojnost žen, což je boj dodnes úplně nedobojován. Stejně jako myšlenky o povrchnosti společnosti, které by i dnes vystihovaly morálku i nemorálku dneška.
Jde prostě o dámu s nadčasovým přemýšlením. Proto si ji v září připomeňme nejen její tvorbou, ale kupříkladu i procházkou starou Prahou s leitmotivem, že jde o výlet po jejích stopách.
A budete určitě
překvapeni, kam všude vás to zavede.
Žádné komentáře:
Okomentovat