Dlouhé probouzení

 Dlouhé probouzení je luxus, který si mnohdy nemůžeme dovolit. Brání nám v tom kupříkladu povinnosti, děti, práce, prapodivný pocit toho, že povalovat se dlouho v posteli není úplně v pořádku… 

Ostatně, i klasické přísloví nám nutí iluzivní pravdu o ranním ptáčeti. 

Když si ale dopřejeme dlouhé probouzení, pozvolné protažení a intenzivnější vstřebávání toho, co bylo a co nás čeká, má všechno najednou jiné dimenze. Vstáváme pak radostněji, s úsměvem. Taková rána nejsou každý den, ale o to je vnímáme intenzivněji. 

Podobné pocity dlouhého probouzení nám vlastně může nabídnout i září. Většinou do něho vpadáme jako do běžného pracovního dne. To znamená rychle, rychle, ať všechno stíháme, není často čas ani na snídani. 

V září je to návrat z prázdnin, návrat do školního režimu, děti a studenti v ulicích, podzim na krku, prostě plno hektických změn. 

Na dlouhé probouzení není většinou prostor. 

Ale takové pozdně letní protažení všeho, to umí zlepšit náladu. Pojďme si to tedy letos v září dopřát, takové dlouhé probouzení. 

Není přeci třeba hned vpadnout do pracovního rytmu rovnýma nohama a v plném trysku. Hezky pomalu.

Děti školní povinnosti také většinou nějak pozvolna vstřebají. 

Stejně jako není nutné rychle měnit letní  pozvolnější rytmus za ten podzimně hekticky  pracovní. Hezky pozvolna, jako ono dlouhé probouzení. Protáhnout si co se dá. Naladit se na podzimní barevnost. 

Žádné ranní ptáče nás nemůže rozházet, pěkně v letním tempu. Jako když vstáváme radostněji a s úsměvem. 

Září si to zaslouží, protože je často opomíjené jako nepříjemné pracovní ráno. 

Dopřejme mu proto dlouhé probouzení a barevnou radost z nastupujícího podzimu.