Turismus

 Cítím se v takovém osobním protimluvu. Jako u Cimrmanů, kde si postavil hospodu, ale chodili mu tam lidi. 

Já ráda cestuji, ale nesnáším turismus. Oxymóron.

Je to trochu rozpolcenost, když kupříkladu chci vidět známá slavná místa, jako je z nedávné doby kupříkladu Louvre ci Effelovka, ale doprovází mě tam davy lidí. 

Když vystoupám na Sněžku v zástupu lidí. Ostatně i na Říp šlo na můj vkus poměrně hodně lidí, byť netvořili štrůdl. 

Všechna známá města a metropole jsou cílem turistů. Lze to chápat, chceme to vidět, ale zároveň se nabízí sarkastická obrana, co sem lezete, zůstaňte si doma.

Ostatně,  v Barceloně či na Mallorce se do toho již místní domobrana pustila a demonstrovali za odchod turistů.

Turismus likviduje běžný život, přináší s sebou mraky lidí, drahotu, ničení památek, nevlídnost. V přírodě likviduje květiny, zvířata, ticho a klid. 

Z této stránky to zažívám v Praze. Viděla jsem Karlův most, kde se lidé šinuli centimetr po centimetru, namačkaní na sebe, protože se po něm chtěli projít a dostat se k orloji. Ani dýchat nemohli, jak byli na sobě namačkaní. 

Stejně tak jsem viděla prodávat / krom jiného/ lahev dobré vody za dvě stovky. V klidu, je to přeci centrum. 

Viděla jsem polámané květiny v horách, kudy se valil proud turistů kamsi na pomyslný bod, který musí vidět. Stejně jako tu hromadu odpadků, která se vinula za nimi.

Kolem cyklostezky, která vede klidnou krajinou, jsme nasbírali tolik plastových lahví, že bychom z nich mohli vytvořit několik pomyslných mrakodrapů.

Jistě, nabízí se varianta zůstat doma. Přiznám se, že ji volím čím dál častěji. Leč duše neklidná a nohy toulavé občas někam chtějí. A jsem ráda, že jsem ta místa, která jsou dnes tak exponovaná, viděla už kdysi. Když ještě nebyl turismus ve své současné šílené podobě.

Těší mě, že lze najít klidná místa. A nenávidím masovou turistiku, která zcela zničila ikonická města a místa, která likviduje přírodu a vlastně i vztahy mezi lidmi. Protože kdo z nás chce trvale žít v místě, které okupují turisté? 

Kdo chce žít v horách, které válcují cykloturisté? Nebo pěší davy. 

Asi málokdo. 

Ale nevidím, jak z toho ven. Nabízí se vzpomínka na dobu covidovou, která v tomto byla vynikající. Nikde nikdo. 

Jestli se to ale dá zažít jen s pomocí pandemie, tak to nebude ta cesta, kterou hledáme. Nějaký udržitelný kompromis..

Zatím mě ale vážně napadá jen to jedno klasické, zůstat doma a nikde netrajdat...Vyhýbat se davům. 

To je ale taková hraběcí rada, není k ničemu. 

Nejlepší by byla asi nějaká hromadná edukace, jak cestovat, jak se tam chovat, jak respektovat místo a místní lidi? Možná je to díra na trhu se vzděláním, ale zatím se jí nikdo nechopil. A tak nezbývá / mně tedy, jde o můj pocit/ prohlásit turismus za metlu lidstva. 

Oni ti cimrmani dobře věděli, co píšou:-)