Vinobraní či jiná forma dočesné bývají pro září typickým druhem oslavy. Povedlo se úspěšně sklidit ovoce a je čas radovat se z úrody.
Protože během prvního podzimního měsíce slaví svůj svátek Václav, který je mimo jiné i patronem vinařů, je jasné, že máme k vinobraní velmi pozitivní vztah.
Možná i proto nejde jen o moravskou záležitost, jak by se na základě četnosti vinohradů mohlo zdát. Vinobraní máme i v Praze, snad i z toho důvodu, že zmiňovaný svatý Václav kdysi v místech dnešního pražského osídlení vinohrady zakládal.
Možná se pletu a brojím proti zažitým stereotypům, které tvrdí, že dobré víno je pouze to moravské, které se dělí na: dá se, nedá se a pro pražáky, ale myslím, že dobrá vína nabízejí právě i pražské vinice. Ostatně, je jich tady několik, řekla bych i vyhlášených.
Ale není mým záměrem zde nějak porovnávat nebo dokonce určovat pomyslného vítěze. Jde mi o připomenutí klasických zářijových rituálů. A nejen toho maturitního, že: někdo září a někdo v září.
Jistě, jsou i tací, ale řekla bych, že nejde o stoprocentní klasiku.
Zatímco třeba u vinobraní o ní bez obav mluvit lze. Jeden etnograf mi vysvětloval důležitost opakovaných rituálů. Společnost jich totiž pozvolna pozbývá, což je škoda. Na chápání tradic nemá současnost moc prostoru, protože je vnímá jako nepotřebné, což se časem ukáže jako střelba do vlastní nohy. Pro zdravý vývoj hrají některé zažité zvyky naprosto zásadní roli.
Některé tradice se naštěstí ještě drží, kupříkladu vinobraní. Nechci spekulovat jak moc souvisí s českým alkoholismem, prostě zatím tady je.
Vychutnejme si tedy v září nejen barevné okolí, ale i sklenku lahodného vína. Jen pozor na přehánění, všeho moc škodí, i v prvním podzimním měsíci. Ale pod dohledem patrona české země, kterým svatý Václav bezesporu je, to určitě zvládneme.
Psáno pro Listy Prahy 1
Žádné komentáře:
Okomentovat