Tradičně

 Výšlap na Zbořený Kostelec. Po stopách dávné historie. Již desetiletá tradice. 

Skryty ve stínu zdejšího lesa v pohodě vystoupáme do míst, kde se kdysi žilo. 

Vždycky mě obdivně napadá, jak museli být dobří, tehdy, když to tam postavili, bez dnešní techniky. 

Pak to zničili husité. V podstatě stejně, bez použití dnešních zbraní. Museli tam vylézt 

a rozmlátit to těmi svými cepy. 

Stavba to ale musela být bytelná, když trosky přežily dodnes. 

Chodíme sem pravidelně na narozeninovou túru. 

Krásná. I proto mám první srpen hodně ráda. 

Už celých deset let:-).

Tak to mělo být. Jako pokaždé. Dnešní den byl ale jiný. Výšlap jsme daly, to jsem jí nemohla udělat, v den desátých narozenin tam nejít. 

A odpoledne měl pohřeb její bratr. 

To jsou narozeniny, které si fakt nepřeješ. Zvládla to, my s ní, ale není to vůbec jednoduché. Odešel dobrovolně, o to větší šok to byl. Pro všechny. Těžký den...