Okupace

 Dnes nejde jinak. Je to datum ostře vryté do kolektivní paměti. Nebo by mělo být ostře vyryté!!

Před šestapadesáti lety začala ruská okupace. Vím, že je korektní říkat, že jde o okupaci vojsk Varšavské smlouvy, ale v reálu je to stejně o okupaci ruské. Ti to zorganizovali a ti tady také zůstali. 

Naštěstí ne na věčné časy, ale i tak dost dlouho. 

Navíc se ve velkém vrací, což je takový paradox dějin, ale o tom dnes nechci psát. Dnes je prostě den, kdy skončilo pražské jaro. Kdy přijeli rusáci...

 A všechno šlo do kopru.

Tak si to připomeňme, dneska. Abychom nepodléhali nějaké iluzi, že to špatné už tady bylo a nyní nás čekají jen světlé zítřky. Ostatně, ti, co aktivně žili pražské jaro, si to mysleli také, že teď bude líp. A poněkud zapomněli na sovětského bratra, že ten ví vždycky všechno jinak a po svém. 

Připomínkových akcí je poměrně dost, ať už ve veřejném nebo mediálním prostoru. Nelze tomu uniknout, myslím si.  V tomto kontextu mě pak vždycky udiveně napadá, jak je možné, že jsou lidé, kteří o tom vůbec nic neví, netuší, co se v roce 68 stalo?  

A že jsou tací, a není jich málo, překvapivě...

No tak o tom příště. Třeba v tom kontextu, jak taková nevědomost kupříkladu vede k hajlování, za které se dotyčná po vlně nevole omluví tím, že neví, co to znamená....??! 

Není pak tedy divu, že nějaký osmašedesátý takové inteligenty ani nezasáhne, natož pak, aby něco věděli. 

Takže to připomínáme, dneska, v den výročí invaze, kterou soudruzi nazvali bratrskou pomocí! 

Okupace sovětskými vojsky trvala až do roku 1991, pak se museli ( neochotně) stáhnout zpět. Zanechali po sobě - krom jiného, například- i totálně vybydlené Milovice. Vidět to město po jejich odchodu, to vypovídá o mnohém....

Zároveň dnes ale připomínáme i dny, kdy proběhly protestní demonstrace proti okupaci. Třeba v roce 1969, nebo 1988, 89 ... 

Vždycky rozehnány! Nikoli ovšem už okupační mocí, ale českou, respektive československou mocí. A to je snad ještě horší než okupace samotná. Takové velké memento, řekla bych

Rychle se změnila nálada, převlékly kabáty, přizpůsobilo myšlení...

Tak bacha na to. 

Mysleme dneska na ten den, kdy se ze snu o svobodě stala normalizační realita... 

Její plody sklízíme dodnes.