Znojemské podzemí je slavné a pověstné. Ovšem v panujících tropických vedrech získává novou dimenzi. Chvíli se tam cítíte jako člověk. Příjemné chladno.
K prohlídce jsme zvolili obyčejnou trasu. Nabízejí tady i adrenalinovou variantu, pravidelně prý vyprodanou. Ale pro mě představa, že se tam někde plazím po zemi, ve vodě, s čelovkou na hlavě, není dvakrát lákavá.
Hezky klasicky, po dvou.
Hodina pod zemí je i tak pro mě dost velkým adrenalinem, vnímám tam určitou klaustrofobii.
Je absolutně obdivuhodné, co tehdejší lidé dokázali v podzemí vytvořit. Jako úkryt proti válce, konkrétně té třicetileté. Figuríny tu představu dobře vizualizují.
Stejně tak vizualizují i ten fakt, jak si lidí umí navzájem ubližovat, to když část podzemí sloužila jako mučírna, případně jako vězení.
Tak tu bych tady rozhodně nechtěla zažít. Ale popravdě, ani bydlet bych tady nechtěla, byť je mi jasné, že když vám město plení kupříkladu Švédové, jako tomu bylo v sedmnáctém století, moc na výběr nemáte.
Já bych tam ani nemohla provádět, a to tam někteří dole dokonce i prodávali víno. To je, podle mého tedy, fakt náročná brigáda.
Myslí tady i na děti, plno pověstí, tajemných zákoutí, příběhů plných fantazie.
Hezký zážitek to byl. Příjemně chladivý i inspirativně vzdělávací. Průvodce byl šikovný a vtipný mladík, zjevně ho to bavilo. Úlevně jsme si oddychli od parného povrchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat