Jak prázdninujete?

 Srpen už se blíží do poloviny, to nese s sebou nepatrnou kapku nostalgie. A také přemítání, jak se vlastně ty prázdniny a dovolené tráví. 

Někdy v minulosti  jsem měla pocit, že když pořád nejsem někde pryč, na výletě, u vody, 

u moře, na horách, tak to nejsou prázdniny. Sotva začnou, hned někam vyjet a sbírat zážitky. Bývaly i doby, kdy jsem jezdila na tábor, s dětmi. 

  Čas oponou trhnul a některé věci zůstaly v propadlišti dějin. Třeba představa, že bych během prázdnin viděla větší množství dětí pohromadě, neřku-li jela s nimi na tábor, ta se v průběhu let stala takřka děsivou. To byla ale celkem razantní změna. Přišla rychle a definitivně.

Zbytek se měnil spíš evolučně. Ubývalo cestování, přibývalo relaxačních etap. Postupně jsem dospěla i k fázi, že první týden (někdy i dva) jen apaticky zírám a existuji. Hibernuji. Nejlépe někde v klidu a s knihou. Zajímavé je, že kdysi jsem za prolenošený den s knížkou cítila jakési výčitky, člověk má přeci pořád něco dělat, tak nyní takové dny spíš vyhledávám. Nebo si je cíleně ordinuji. Takové to dlouhé vstávání, nic moc povinnosti, kniha, voda, lehátko. To je v podstatě nejlepší prázdninový den.

Touha po zážitcích ještě úplně neumřela, občas se probudí a k něčemu mě vybudí. Ale jde 

o činnost mnohem víc koordinovanou, plánovanou a vybírám si. A než se někam trmácet, často radši volím domácí variantu odpočinku.

Kdysi jsem si také myslela, že dovolená doma prostě není dovolená. I zde už trochu koriguji, ale samozřejmě s tím, že když doma, tak se jede v dovolenkovém rytmu letního tempa a nicnedělání. Nikoliv tak, že se celá dovolená použije na nějakou rekonstrukci, uklízení či práce, které nás provázejí běžným rokem..

Zkouším to jinak. Odpočívat, relaxovat i dovolenkovat všude a dle svého. A nemusí to být žádná destinace, ani zahraniční, byť moře je prostě moře. A zajímá mě, jak to mají jiní? 

Co je odpočinek a jak vlastně prázdninujete?