Volný den

 Volný sváteční den uprostřed týdne bývá často vnímán jako zbytečný. 

Obecně asi nejsme národ, který by hromadně a procítěně souzněl s nějakým slavným dnem. Většinou je to prostě volný den. A den, který se nedá propojit s prodlouženým víkendem je dost zbytečný, pro většinu národa. 

Je to složité i v pracovním tempu. Nebo třeba v plánování. Byli jsme s tím konfrontování 

v servisu, minulý týden. Oprava na tři dny, ale co s tou středou uprostřed? Kdy ho přivézt 

a kdy odvézt? Vlastně mě ta úvaha o komplikaci s volným dnem napadla právě tam, když na příjmu takto spekulovali nad tím, jak tu práci s dírou uprostřed týdne nejlépe zorganizovat. 

Osobně mám také radši volno přilepené k víkendu. To ale letos není, tak tedy dneska slavíme Den vítězství. Moc nám to nejde.

 Jak to společně slavit? 

Vyvěšování vlajek není moc in, silně to evokuje minulý režim. 

Nic jiného ve veřejném prostoru nevidím. 

A co vlastně slavit? Příjezd ruské armády do již povstáním osvobozeného města? To, jak se mnozí Rusové během osvobozování chovali? Tank číslo 23, který sice de facto neexistoval, přesto celých čtyřicet let předstíral, že je jediným osvoboditelem? Začátek výměny jedné okupace za druhou?  Oslavovat to, co se tehdy v květnu dělo pod pláštíkem radosti z konce války? Nebo snad slavit to, že Američané, ač už v Plzni, zbytek Čech nechali napospas? To všechno se dá vtěsnat do v podstatě optimistického a určitě oslavného názvu dneška, Den vítězství.

Jistě, je v tom kapka cynismu, ale vlastně nevím, co opravdu konkrétně z dneška stojí za tu dnešní oslavu, když vlastně všechno bylo jinak. 

Osobně bych skutečně víc než dnešek akcentovala výročí Pražského povstání, ale to paradoxně není vnímáno jako státní svátek.

 Škoda.

Tak dnes snad kniha či film. 

Nejlépe samozřejmě historický. 

Nebo Paměť národa. 

Nebo si jen tak normálně odpočinout do druhé půlky týdne:-)