Máchův Máj

 Občas mě napadá, co by asi dávné osobnosti říkaly svému historickému zobrazení. Zda by je potěšilo, překvapilo či naštvalo, jak je berou budoucí generace. Možná by je to i přivedlo do rozpaků nebo naopak, pohladilo jejich ego. Ne snad, že bych se pokoušela dělat rozbor společenského vlivu minulosti na současné dění, ale že mě zaujalo výročí Karla Hynka Máchy.

Mladíka, kterého jeho literární současníci asi moc nemuseli. Minimálně jeho Máj tedy nepřijali.  Román Cikáni mu zakázala cenzura chvíli před vydáním. Dnes by mu ho pod tímto názvem patrně rovněž nevydali.

 Jako dítě by dneska byl asi definován jako problémový žák, řekněme raubíř, ale v partě oblíbený. To mu asi zůstalo do dospělosti, kdy se naopak stylizoval do podoby rozervaného samotáře.

 Dnešní doba by mu patrně nepřála hlavně kvůli jeho přezíravému vztahu k ženám, asi by byl brán za šovinistu, respektive sexuálního násilníka.

Umřel mlád a pak se k němu vracely a vymezovaly různé generace. Ta kolem Nerudy z něj udělala kult romantika, ze zatracovaného Máje se stala nejprestižnější skladba doby. Ale to už mohlo být dávno mrtvému Máchovi celkem jedno. Ale asi by byl rád. Na úspěchu Máje mu hodně záleželo, dokonce ho vydal na vlastní náklady, aby mu ho nezatrhli jako Cikány. Takže nejen úspěch, ale i Májovci jako takoví by ho jistě těšili.

Co by ale říkal na manifestaci v roce 1939 si netroufám odhadnout. Jako vlastenec se choval, ostatně proto si i říkal Karel Hynek, ač v rodném listě měl jen Ignác. Pomohl Polákům, kteří povstali proti Rusům, organizoval pro ně v Praze pomoc a ubytování. Takže asi i tahle událost, které se zúčastnilo v květnu roku 1939 čtvrt milionu lidí, by polechtala jeho ego. Ukládaly se jeho ostatky na Vyšehrad. Jako symbol odporu proti okupaci. Tehdy, 9.5. 1939 to byla opravdu velká manifestace. Máchovo ego by jistě skákalo radostí. Suma sumárum, nejhůř by se mu asi vedlo dneska. Máj jako povinná četba otravuje studenty, takže ho moc nečtou, a hlavně mu nerozumí. Máchův sexismus by asi také nebyl hitem doby, a požáry dobře a rychle hasí i dobrovolní hasiči, takže na hrdinství jednotlivců většinou není prostor.

Jeho dnešní odkaz je vlastně scvrknutý do vtipu, zda náhodou nevíte, kdo napsal Máchův Máj? A to by ho asi netěšilo.

Ale zase davy milenců mířící na Petřín k jeho soše se políbit by určitě potěšily nejen jeho ego, ale i jeho erotickou fantazii. Ostatně jeho erotické deníky asi dnes zajímají některé čtenáře víc než slavný Máj.

Takže v podstatě by asi byl Ignác Mácha, známý jako Karel Hynek, většinou spokojen. Historie ho nenechala zmizet ve svém propadlišti. Už jen proto, že v květnu jdeme za polibkem k jeho soše většinou automaticky. Vyberme si tedy, jak je dobrým zvykem, z jeho Máje to nejznámější: je první máj, lásky čas… 

Dneska tedy devátý máj, den, kdy se Mácha přestěhoval z Litoměřic na Vyšehrad. Místo, kam se v květnu také dá zamířit na hezkou procházku.