Profesor

 Asi bych dnes, v čase vlastně  bytostně historickém, ráda krátce vzpomenula historika, kterého jsem měla ráda. Vážila si ho a vnímala ho jako někoho, kdo dějinám nejen rozumí, ale umí je i vykládat. 

Profesor Robert Kvaček. Nedávno zemřel v požehnaném věku 91 let. 

Jeho přednášky bývaly vzrušující cestou za poznáním, plné aha efektů (alespoň pro mě), konečně mi něco docvaklo. Aha, ono je to takhle. 

Jiné úhly pohledu. 

Byl geniální vypravěč. S fenomenální pamětí.  Viděl v historii lidi.Představoval dějiny v příbězích, což mám ráda. Tak dějiny vnímám. Možná i díky jeho přednáškám.

A k tomu všem velká moudrost, laskavost a nadhled. 

Vnímám ho jako ikonu. 

Je mi líto, že už tady není, byť se dožil krásného věku. Vždycky, když někdo takový odejde, mám pocit, že svět je zase o něco chudší místo. 

Vím, má řadu následovníků, ovlivnil velké množství lidí. 

Ostatně, mezi současnými historiky je tolik lidí, co tvrdí, že v jejich zájmu o historii on byl stěžejním bodem. Neznám jiného, o kterém by se v tomto duchu v takovém množství hovořilo. Takže následovníky má. 

Nicméně, on byl originál. A skoro si myslím, že neopakovatelný.