Do Národního divadla já osobně v poslední době moc moc nechodím. Nebo jen velmi opatrně. Nejsem totiž nikterak naladěná na moderní dramatizaci klasických her. A po několika omylech, kdy jsme šli na ověřený titul a představení se z antiky přesunulo do plastové současnosti, kdy se na jevišti takřka naturalisticky souložilo, aby představení získalo grády, kdy se postavy dávné minulosti navlékaly do současného oblečení nebo většinou spíš neoblečení, aby se chovaly tak prapodivně, že se myšlenka nedala uchopit ani po soustředěné analýze, jsme Národní škrtli. Sem raději ne. Nicméně, tak nějak ze setrvačnosti ho pořád vnímám jako důležité, proto nemohu nepřipomenut dnešní výročí položení základního kamene ND. Tehdy v devatenáctém století to údajně byl největší mejdan nejen roku, ale i století. Mraky lidí se sešly v Praze, aby si tu slávu užily.
A večer se šlo na operu. Na Dalibora. Smetana dirigoval. A prý čekal úspěch, ale vlažné přijetí jeho další opery ho nerozhodilo, připisoval ho vzrušení z velkého dne. Že vše překryla sláva z položení několika mnoha kamenů k budově českého divadla.
Jenže Dalibor nesklízel ovace ani při dalších reprízách, diváků chodilo čím dál méně
a dobře ho nebrala ani tehdejší hudební kritika.
Nicméně, časem si své místo na slunci vydobyl a dnes je nedílnou součástí repertoáru mnoha operních scén. Tehdy, 16. května 1868, při své premiéře, ale byl přijat opravdu vlažně. Zajímavě o tom píše Pavel Kosatík v nedávno vydané knize Životopis.
16. květen má ještě plno dalších konotací, býval to důležitý a zajímavý den. Ve Smetanově roce ale zůstaneme u Národního a Smetany. Ostatně, na základní kámen symbolicky klepal také. Se slovy, že v hudbě život Čechů.
Dneska už to asi dávno neplatí, stejně jako dávné učitelské, že co Čech to muzikant. Vlastně ani nevím, jakou roli dneska hraje hudba?
Zda jen jako kulisa, uživatelská funkce či jako zážitek.
Pražské jaro je vyprodané dlouho dopředu, tak snad i kultura a zážitek.
Ale jisté je, že po lidové veselici by na večerní operu přišlo minimum lidí. To je dneska jinak.
Ale je to asi jedno, každá doba má své priority. Asi jen ti, co se omylem narodili v jiné době, než jejich duše a naladění:-) s tím mohou mít trochu problém.
Rammsteini nedávno dokázali dvakrát p
Žádné komentáře:
Okomentovat