Hrozný..

 "To není jako vyluštit sudoku v neděli po obědě," mohl by konstatovat slavný Champollion, který rozluštil slavnou rosettskou desku a stal se tak zakladatelem egyptologie.  

Dávné texty z desky dešifroval minimálně osm let.

   Není ovšem jediný, kdo luštil dávná písemná či jazyková tajemství. Někteří patří do panteonu světových celebrit, jiní jsou známí jen úzkému kruhu zasvěcených. 

Moc se mi nechce věřit, že do druhé kategorie patří i náš slavný orientalista Bedřich Hrozný, ale když se někde / kromě Lysé nad Labem/ na něho zeptám, většina lidí krčí rameny. 

Ostatně, když jedna historička šla o něm vykládat do médií, moderátorka, která jí měla klást otázky, se ve dveřích ptá, kde že má pána?

„Prosím?“ diví se kolegyně, která žádný doprovod neavizovala. 

„Nu, kde máte pána, mám tady v papírech..“ mrkne reportérka do připravených textů, dle kterých má simulovat odborný dialog, ..."že přijdete vy s Bedřichem Hrozným?“

Co na to říci? 

Na to nelze v podstatě smysluplně reagovat. 

Stejně jako na fakt, že jeden z našich nejslavnějších klínopisců, který rozluštil jazyk starých Chetitů, je širší veřejnosti v podstatě neznámý.

 Možná by to letošní výročí jeho narození mohlo malinko napravit. Je to totiž 145 let od jeho narození, takže takové půlkulaté jubileum.

 Na svět přišel 6.5. 1879 v již zmiňované Lysé nad Labem. Rodina evangelického faráře, do které se narodil jako páté dítě, mu poskytla intelektuální zázemí. Studoval na gymnázium a posléze na univerzitě, což není nic neobvyklého.

 Výjimečné bylo jeho jazykové nadání.

 On byl polyglot, což není nadávka, jak si někteří myslí. Je to schopnost lehce a rychle se učit nové řeči.

 Bedřich údajně ovládal dvacet různých jazyků. Tedy byl minimálně dvacetkrát člověkem. Krom „běžných“ evropských jazyků  či klasické latiny a řečtiny, prý bravurně ovládal i ty, které nám, laikům, zní dost exoticky, tedy hebrejština, perština, sanskrt, araménština a další. Je to v podstatě dost logické, jinak by ony klínopisné tabulky z dob dávné Mezopotámie vyluštil asi dost těžko. 

A nepotřeboval k tomu ani tak dlouhou dobu jako Champollion, zvládl to během roku. V roce 1915 mohl slavnostně oznámit, že tabulky přečte. A nejenže přečetl, ale i o tom napsal řadu publikací a nastartoval další bádání o životě ve starověké Mezopotámií. Jako Champollion Egypt, tak Hrozný přiblížil a objevil Evropě a světu  Chetity a Mezopotámii.

 Květnové výročí tudíž stojí za připomínku života tohoto zajímavého badatele. A vlastně 

i statečného člověka, údajně měl za války vyrazit německé vojáky z fakulty. A hnal je pěkně česky, slovy :

“ Ven, darebáci!“ Jste na akademické půdě, ven!“

Jeho autorita byla zjevně silná, stejně jako charisma. Vojáci srazili paty a odešli. Asi tím zachránil i některé studenty před zatčením. Takže nejen vědátor, ale i hrdina. 

Je tudíž zajímavé, tedy sociologicky, že ho moc neznáme. Čeho si jako společnost ceníme?

Není to jen Bedřich Hrozný, ale třeba Antonín Holý či kupříkladu Eva Zažímalová či Eva Jiřičná. Většinově nic. 

Zatímco takového Jaromíra Jágra ( nic proti němu) znají všichni. 

A to určitě národ aktivních sportovců nejsme, víc nám jde gaučing a komentáře. Přesto to tak je...

Je to jistě zajímavý námět pro nějakou sociologickou studii. 

Mým dnešním cílem je ale jen docela obyčejně připomenout výročí narození profesora Bedřicha Hrozného, který rozluštil jazyk Chetitů. Jak prosté, že?

A můžete třeba vyrazit na výlet do Lysé nad Labem, myslím, že si svého rodáka považují 

a jeho muzeum za návštěvu stojí.