Nevyváženost

Nedávno si v televizním rozhovoru kdosi povzdychl nad současným trendem  neustálého zvyšování věku odchodu do důchodu, který mnohdy vede k tomu, že se důchodu ani nedožijete. A také k tomu, že kvůli pracujícím starým lidem nejsou pracovní místa pro mladé a progresivní jedince, což je logicky pro ně nespravedlivé ( jak vyplynulo z diskuse).

Naštěstí to není hromadný jev, protože některé práce nejsou pro staré a jiné zase pro mladé, takže to zatím ještě jde. Ale do budoucna…?

Pravda je, že na pracovním trhu se něco děje. Může se už nyní docela dobře stát, že narazíte na sedmdesátiletého ajťáka či na osmdesátiletou učitelku!

 Pro některé to bývá důvod k udivenému kroucení hlavou, pro jiné k adoračnímu uznalému pokývnutí.

   Optimální je, když vás to nebije do očí. Mě například udiví, když vidím osmdesátileté rockery, kteří zpívají o prvních láskách či vzpouře proti systému. Vlastně ani nevím proč zrovna oni mi přijdou nepatřiční?  Asi jsme zamrzla v představě, že podobné pocity patří k mladým bojovníkům, zatímco staří válečníci už mají většinou volit jinou melodii. Jenže oni to zjevně vidí jinak. A pracují, seč jim síly stačí. Do očí to asi bije jenom mě, zatímco jiný nerozdýchá stařičkého doktora nebo vetchou úřednici.  

   Vůbec jde o velkou nevyváženost. Na každém konci věkového spektra panuje přesvědčení, že mají na něco právo. 

A ti věkem uprostřed to pak glosují. Ještě si pamatují, jaké to bylo v bolestných začátcích, ale už tuší, že přijdou i mnohem bolavější konce.  Zlom většinou nastává v okamžiku, kdy se na jejich místa derou mladší divočáci a oni vidí, že do důchodu je pořád ještě hodně daleko ( a dál).

Zajímavý jev, který určitě stojí za detailnější prozkoumání. 

Zmapujte si kupříkladu své vlastní pocity od okamžiku, kdy vás okolí definovalo jako příliš mladé do kritické chvíle, kdy s překvapením zjistíte, že jste nejstarší v kolektivu?! Označíte se za doyena, čemuž ale většina těch mladších už zase nerozumí, protože jde o slovník vymírající generace, dnes frčí úplně jiná terminologie. 

Kdo to nezažil, asi nepochopí.

 Není to snadné v žádné věkové kategorii. Někdy bývá docela těžké zjistit, který věk je pro pracovní trh ideální. Očekávání se totiž mění jak v nastavení společnosti, tak v lidech samotných.

 Docela zřetelné je to u těch důchodů. Hodí se na to vtípek, který koluje sociálními sítěmi. Babička vyčítá vnučce, že ona už v jejích letech dávno pracovala. A vnučka sarkasticky kontruje, že ona v jejích letech ještě bude.

Požadavky i očekávání se prostě mění. Kdysi byl padesátiletý muž oslovován jako velebný kmet, dnes se mnozí padesátníci chystají založit novou rodinu. Pravda, do důchodu mají pořád dál a dál, přesto bych se obávala, že na maturitním plese svých nových potomků mohu být snadno zaměněni za dědečka, neřku-li za pra…

Navzdory tomu, že v penzi ještě dávno nebudou.

A tak se ta nevyváženost pořád zvyšuje. Nůžky se roztahují. Samozřejmě, lze s tím v pohodě žít, člověk to přijme a moc o tom nepřemýšlí. 

Když ale zapojíte tolik adorované kritické myšlení, nezbavíte se obsesivní otázky, co to s námi ve finále udělá?