Někdy se potýkám s řečnickou otázkou,
zda má smysl si připomínat Den učitelů, když školství je tak často na veřejném
pranýři. Je to samozřejmě sporné, protože pokus se cítíte být optimistou a
věříte v důležitost vzdělání, pak je to logicky bez debat, Komenský se
slaví. Berete-li v úvahu fakt, že vzdělanost v naší zemi pozvolna
klesá, důraz se klade na úplně jiné věci než poznání a kultivovanost, pak to
zcela jistě bude druhá možnost, žádná adorace učitele národů nebude. Lze na to
jít i jinak a ptát se, zda je Komenský důležitý i pro dnešek či nikoli. Nejen
ve školách, ale i pro mimoškolní život. V současném světě totiž údajně
chybí pozitivní vzory a tak se ptám, zda by kupříkladu Komenský, jehož
narozeniny si 28. března připomínáme, takovým ostrůvkem pozitivní deviace mohl
být.
Asi se logicky nabízí otázka,
čím by mohl oslovovat? Vytrvalostí, to
asi ano. Neměl na růžích ustláno a osudových klacků pod nohy mu život naházel
víc než dost. Mohli bychom si analogicky převést jeho chuť a energii zas a
znovu začínat i na náš nový březnový začátek. Nový prezident, nový primátor,
znovu stojíme na pomyslné startovní čáře. Komenský ve finále doběhl do
Amsterdamu, kam doběhneme my, v Praze, se uvidí časem.
Řeklo by se, že další
inspirace pro dnešek v Komenského dávném životě se budou hledat těžko.
Možná tak milovníci humoru Pavla Kantorka, který bravurně ztvárnil skryté
myšlenky Jana Amose, které by se jistě uplatnily nejen ve školství.
Ale kdo hledá, najde.
Třeba jeho otevřenost evropským zemím.
Schopnost dohodnout se. Lze si všimnout,
že jeho stěžejní schopností bylo umění spojovat. Podobná naděje dnes vládne
veřejnému prostoru a je všeobecně velmi žádaná. A hodně si od ní slibujeme. Že
nastane doba sjednocení v dosud rozpolcené společnosti. Komenský jako
učitel národů by zde mohl předestřít jednu ze svých mnoha oceňovaných metod,
názornost a fakt, že příklady táhnou.
Někdy se objeví shoda i tam, kde byste to
nečekali ani náhodou. Třeba v jeho marné snaze objevit perpetuum mobile. Nemyslela
bych si, že může někoho inspirovat nedosažitelné, ale na druhu stranu, je to
přesně to, co potřebujeme. Pořád hledat nějaká další perpetua mobile, zkoumat a
poznávat, neházet flintu do žita.
Ne, že by komparace s březnovým Komenského
výročím nebyl zajímavý experiment. Dalo by se jistě pokračovat takřka do
nekonečna. Buďme tedy v jeho duchu ve finále i struční.
A tedy, že v březnu za
kamna určitě nevlezeme. Naopak, zkusíme nové začátky a hledání perpetua mobile.
Žádné komentáře:
Okomentovat