Zemětřesení

 Čtyři roční období si s chutí poslechnou i ti, co klasické hudbě moc neholdují. Jsou nádherná. Vivaldiho hudba je zde natolik radostná a inspirativní, že je vstřebatelná pro každého posluchače..

   Tento zrzavý génius se narodil v Benátkách, 4.3. 1678, právě před 345 lety. Už jeho příchod na svět byl dramatický, těžká hodinka na jeho maminku přišla během zemětřesení, které celé jeho zrození provázelo.

Přežil.

   Dětství prožil v rodině hudebně nadaného holiče, který také skládal vcelku úspěšnou muziku. Antonio se tedy potatil. Hudbu intenzivně vnímal od malička.

Antonio ale studoval nejen muziku,  i teologii, až se nakonec stal „zrzavým páterem“. Tehdejší veřejné přezdívky se na nějakou korektnost rozhodně neohlížely.

Hrával i kázal u svatého Marka, kde také v Benátkách jinde.

Jako astmatik měl ale s mluveným projevem čím dál větší problémy, nakonec se hlavně z tohoto zdravotního důvodu svého kněžství vzdal.

Věnoval se naplno hudbě a komponoval jako o život. Opery i instrumentální skladby.

Čtvero ročních období složil po pobytu v Mantově. Inspiroval se tamější přírodou. Povedlo se mu dokonale zachytit venkovské zvuky a převést je do úžasného hudebního díla. Však také jeho uvedení způsobilo senzaci.

A pro nás může být zajímavé, že za tím vším trochu stojí i Čech, hrabě Václav z Morzinu, který talentovaného Vivaldiho finančně podporoval.

Tedy mecenáš. A Vivaldi uměl pomoc ocenit, svoje geniální dílo svému příteli veřejně věnoval.

Vivaldi měl vůbec pro Čechy určitou slabost. Některá svá díla skládal přímo pro Prahu, v divadle hraběte Šporka Na poříčí se některé dokonce hrály.

   Na sklonku života Vivaldiho bohužel dostihly finanční trable. Přestal být in. Přežil se. Mladí umělci ho převálcovali.

Spoléhal ještě na svého velkého obdivovatele císaře Karla VI.. Ten by mohl pomoci.

Odcestoval dokonce za ním do Vídně a podpory se mu tady skutečně dostalo. Leč císař nečekaně zemřel a finanční situace umělcova se tedy nikterak nezlepšila.  Zoufalý skladatel rozprodával svoje vlastní partitury, ale k ničemu to nevedlo. A brzy po císaři se na onen svět odebral i on. Zklamaný, zlomený, zchudlý.

Pohřben je ve Vídni. A na jeho pohřbu, v chlapeckém sboru, zpíval devítiletý chlapec jménem Josef Haydn.

Je to sice asi stejná pravda, jako Galileovo A přece se točí, nicméně, je hezké si to myslet a nějak symbolicky tím zakončit text o benátském géniovi, který, zrozen v zemětřesení, svým dílem způsobil zemětřesení v hudbě.