Historické filmy

 

Českého lva získal film o Myslivečkovi, kterého svět, nebo spíš hudební Evropa, zná jako božského Čecha.  

Uspěl i film Arvéd, opět o historicky skutečné osobnosti, byť na rozdíl od Myslivečka záporné. V nominacích se patrně mihl i Žižka, honosící se titulem historický velkofilm. 

Probudilo to ve mně přání znát odpověď na pořád nezodpovězenou otázku, zda má historický film jako takový místo ve výuce dějepisu? 

Jako děti jsme chodily na sovětské filmy a z plátna tryskala rudá barva a pořád se pracovalo. Hrdinkou byla Maruška Kudeříková a beznohý Meresjev, což v nás, blahé paměti, budilo spíš odpor k tomu, jít se školou do kina.

   Sama  dnes ale razím zásadu, že zejména při seznamování se s dějinami, má jít hlavně o příběhy, aby se děti naučily mít historii rády, hledaly v ní nejen poučení, ale i pochopení určitého lidství. Protože dějiny tvoří lidé, i my budeme jednou historií..?

   Zejména ti nejmladší se zdráhají tomuto historicky ověřenému faktu uvěřit, zatímco dospívající se většinou kasají, že oni už jsou poučeni a chyby minulosti rozhodně opakovat nebudou, protože všechno ví a všemu rozumí.....

To samozřejmě v situaci, kdy vezmou dějepis na milost.

V opačném případě je historie nezajímá, do maturity se budou věnovat svým přírodovědným oborům a nějaké příběhy dvacátého století jim mohou být ukradené.  K čemu je dějepis, já chci studovat fyziku. To je ta lepší verze. Znám i takovou, k čemu dějepis, já chci  vydělávat peníze….

No, to ale dnes není podstata věci. Tou je zájem o dějiny…

   Zde by  tedy mohly historické filmy sehrát svoji pozitivní roli. Jako že probudí kýžený zájem, který se bude časem rozvíjet....

Jenže, ruku na srdce, byl by kupříkladu Lvem oceněný Il boemo vhodný film pro školou povinnou mládež? 

Kolik rodičů by mi vycinkalo za  primárně erotické informace o skladateli, který souložil takřka celý film. A až v okamžiku, kdy přišel o nos, začalo víc jít o hudbu. O historický kontext nikoliv.

   Podobně na tom byla televizní Božena Němcová, také jen souložila a v  náhodných volných okamžicích mezi svými milenci něco napsala....

 Letmo zmíněný Žižka je hlavně o akčním hrdinovi amerického typu, s urputným středověkým žoldákem a českou historií má společné jen jméno Žižka. Tím samozřejmě nechci říci, že dávný Vávrův Žižka je nějak objektivní.

  Spíš je zajímavé oba Žižky porovnat, jako snímky vypovídající o své době. I to je velký úkol historických filmů, nastavit zrcadlo současnosti.

Ale děti školou povinné toho většinou nejsou schopny. Ostatně, ani u mnoha dospělých si nejsem jistá.:-)

   A pak se ale historické filmy stávají velmi tenkým ledem. Děti si odnesou nějakou filmovou sekvenci jako zafixovaný obraz dějin.

   Nepoučený divák si prostě z historického filmu odnese jen tu skandálnost, většinou korespondující se současností.  A dneska  je to již zmiňovaný všudypřítomný sex. Válečná doba by se zaměřila na vlastenectví a boj, padesátá léta by se soustředila na práci, osmdesátá by  jistě hledala nějakou naději,

 o devadesátkách raději pomlčímJ. Každá doba si hledá v hrdinech minulosti to své.

 Jako výukový materiál je tím pádem historický film  dost nevhodný.

 I když zobecňovat asi nejde. Takový Spalovač mrtvol či Vyšší princip dostane i děti odchované tik tokem. Přiblíží dobu, nastíní atmosféru, na příběhu. Je to i u Atentátu, zatímco u moderního Anthropoidu vnímám hlavně tu akčnost, postavenou na atmosféře dneška, nikoliv válečné doby.

    Ve výuce jsou z podstaty věci logicky lepší dokumenty. Tam ale často (pro děti) chybí vzdělanostní a empirický  podklad, někdy i tolik žádaný příběh.

   Asi i proto historické filmy ve výuce nezavrhuji. 

Občas uspořádáme i výpravu do kina. Pak je taková historická osobnost u mnohých spojovaná s roztouženým tisknutím ruky spolužačce či poznámkou za zdrhnutí uprostřed výuky, ale zase na ni nikdy nezapomenou.

Stejně jako by učitelé neměli zapomenout na neustálé vysvětlování, hledání kontextu a prostoru pro diskusi. Pak se dětem ten historický svět zalidní a zvizualizuje, a odtud je docela krůček k probuzení zájmu o dějiny....

Ale pustit jim kupříkladu Žižku na vysvětlení husitství, to je docela barbarství. On ostatně i ten oceněný Mysliveček bez kontextu je pro děti o ničem.

 Uvidíme, co Arvéd. Chystáme se na něj se školouJ