Počasíčko

Včera jsem celé odpoledne pobývala v klimatizovaném divadle. Když jsem kolem druhé hodiny vykoukla z okna, venkovní teploměr ukazoval 36 stupňůJ. Já teplo ráda, mně to nijak nevadí, i když přiznám, že když jsem vyběhla na chodník diváctvu v ústretyJ, byla to takřka facka, vzduch se horkem doslova třepal. Dnes jsem se tedy na to vybavila. Krásně jsem se vyletnila, všechno tenoučké, lehounké, prostě jako stvořené do tropických teplot. Když jsem kolem druhé hodiny vykoukla z okna, venkovní teploměr ukazuje 17 stupňů! L. Tedy za dvacet čtyři hodiny rozdíl dvaceti stupňů. Nechápu to. Klepu se zde ve svém letním oblečku a je mi pěkná kosa. To jsou tedy teplotní skoky. A to jsem byla připravena na tropický týden. Jsem tedy v napjatém očekávání, jak bude zítra? J. Největší „tropy“ jsou zatím ve škole, kde děti škemrají o poslední přezkoušení, maminky obcházejí kabinety se střídavě lítostivým a výhrůžným obličejem a deklamují, že už se zlepšil (a) u všech, jen vy ho nechápete a nechcete mu (jí) vyjít vstříc a dát lepší známkuJ.  Je jedno, že dítě půl roku nic nedělalo, maminka nikdy nebyla na třídní schůzce, teď prostě potřebují hezké vysvědčení a je vaší povinností mu ho dátJ!!! To jsou fakt tropy, respektive každoročně opakující se kolorit konce školního roku, který je nejen čím dál víc únavnější, ale hlavně agresivnější. Vždycky mě fascinuje, když drobeček má špatné známky, do školy nechodí a pak se naučí na jednu písemku a myslí si, že to má v kapse. Že si to myslí ti pubescenti, budiž. Ale velmi často s tím operují i rodiče, vždyť dostal dvojku, proč mu ji nedáte? No, protože tady jinak má samé čtyřky! Ale z poslední písemky dostal dvojku….. A tak pořád dokola. Prostě pěkně žhavé dny…J A já mám neodbytně se vtírající pocit, že těch prázdnin ani nedožijuJ. Padnu vysílením s červenou propiskou zabodnutou v srdci J.