Podej prst a lapnu celou ruku, je přísloví, které někdy ráda
uvádím do praxeJ.
Naposledy v případě přednášky, kterou jsme organizovaly v Jilské na
téma heydrichiády. Lapla jsem tam pana profesora Šebka i pro svoje studenty.
Trochu jsem se obávala, abych neuvedla do pohybu další české přísloví, a to
házet perly svinímJ,
ale moje obavy se naštěstí nenaplnily. Naopak. Pan profesor dorazil s přednáškou
na téma První republika, kterou v septimě v poslední době
rozpitváváme. Postavili jsme to na studentských dotazech, které měly řídit směr
debaty. Pravda, trochu riskantní záměr, který mohl skončit hluboce rozpačitým
mlčením, což se ale naštěstí nestalo. A tak jsme se mohli na dvě hodiny naplno
ponořit do prvorepublikových příběhů. Pravda, nebylo to tak sofistikované jako
v Jilské, ale zase to přineslo jiný úhel pohledu i celkem nové a rozhodně
podnětné poznatky. Jak z přednášky samé, tak z reakcí studentů,
(někdy opravdu umí překvapit i mileJ).
Po hemisféře obzvlášť osvěžujícíJ
Zjistili jsme, že na
Proseku v době hospodářské krize se bydlelo nejen v proseckých skalách
a podzemí, ale že zde stálo něco, co bychom jazykem dneška
mohli nazvat slamy.(Nu, sarkasticky mi někdy jako slum připadá i naše aktuální školní
prostředí, zejména v současném, a už takřka trvale rozkopaném, prostředí
stavbyL, ),
ale doufáme, že historie se opakovat nebude, a že hledat střechu nad hlavou v proseckých
skalách nás současná krize nedonutíJ.
Za dvě hodiny jsme se od pana profesora dozvěděli skutečně
plno zajímavých věcí, které navíc dětem uvízly v hlavěJ, jak jsem odhalila při
následné reflexi. Takže vydařená akce. Teď ještě jestli se mi podaří pro
studenty ulovit pana plukovníka. S jídlem přeci roste chuťJ
Žádné komentáře:
Okomentovat