Bílé dobrodružství

  Nesnáším sníh v Praze. A už druhou zimu se mi ho dostává vrchovatou mírou. Mrzne a sněží, což sice u dětí způsobuje frenetickou radost, u nás ostatních spíš paniku, znechucení, zlobu. Pravdou je, že předpovědi vyšly na sto procent, ale stejně to na chodnících vypadá, jako by zima nečekaně udeřila uprostřed července. Brodíte se lavinami, které nikdo neodklízí, a když odklízíte vy, stejně je to jen kapka v moři. Hlavní silnice celkem jdou, ale boční uličky také hodně připomínají horskou scenérii. A jelikož MHD stejně nejezdí, vydala jsem se autem. Raději jsem ani neposlouchala ranní předpověď, protože ta dokáže člověka tak vybláznit, že by se jeden bál vystrčit nos z domu.Chvíli jsem očištovala cizí auto, naštěstí jsem včas prozřela a jala se vyhrabávat svého chevroletta:-). Soused se jistě pak divil, že na jeho voze není lavina jako na ostatních:-) Cesta pak byla dost vzrušivá, ovšem nejvíc problémů přineslo parkování, do závěje to ještě jde, horší je to směrem ven:-) Navíc nám ve škole ruplo topení, takže se učí jen malé děti v jedné budově, a velcí se radují z bílé nadílky v domácím prostředí. Řemeslníci si dávají na čas, takže je ve hvězdách, kdy se to celé opraví. K tomu nedorazila část sboru, která uvízla kdesi v pražských zácpách, a tak je ten dnešní druhý prosinec poněkud netradiční. Řekla bych, že bílé peklo:-)