Cvičíš, cvičím, cvičíme

   Vyndala jsem všechny rehabilitační pomůcky, které lze jen doma najít. Stáhla si cvičení z netu a bojuji s bolavými zády. Doktorka je totiž ochotná vzít mě až za týden a praktická, ke které chodím, mi doporučila fyzioterapeuta a napsala ibalgin. Zdá se tedy, že ve zdravotnictví ještě krom akce Děkujeme, odcházíme vypukla akce Pomoz si sám. A tak obalena náplastmi z lékárny a nadopovaná volně prodejnými léky hopsám na rehabilitačním míči. No, hopsám je příliš silný výraz, spíš se koulím. A vzhledem k uspávací síle prášků očekávám, kdy se v hlubokém útlumu skulím pod stůl. Nicméně my jedinci, odkojení socialistickým zdravotnictvím, si asi nějak poradíme. Doufám. Útlum trochu omezil můj odpolední pobyt na poště, kde jsem se zastavila kulhajíc od lékaře. Přesto, že se poště vyhýbám jako čert kříži, dnes nebylo zbytí. A bylo to k zbití. Hodinová fronta, jedno otevřené okénko a úřednice v něm pracuje tempem hlemýždím. Vzhledem k tomu, že každý šťastlivec, který přišel na řadu, vysypal ze své igelitové taštičky snad kilo firemních dopisů, poštovní utrpení nebralo konce. Moje chabá nervová soustava nakonec nevydržela a klikatící se frontu s jadrnými výrazy opustila. Budu muset dorazit, až mi moje páteř dovolí nečinně tu postávat celé odpoledne. Asi o prázdninách, pokud ovšem pošta nebude mít celozávodní dovolenou. Takže jsem dnes procvičila svoji tělesnou i duševní stránku, obé neúspěšně. A pak má být advent čas klidu a pohody.