Uvolněte se, prosím

Už se to vlastně tak nejmenuje, je to show Jana Krause, ale my jsme uvolnění potřebovali a lístky do divadla Ponec také hlásaly Uvolněte se, prosím. Tak jsme se šli večer uvolnit. Pravda, za čtyři stovky, uvolňování se pod dohledem kamer vskutku není laciná záležitost, nicméně šlo se. Když jsme žižkovskými ulicemi přeplněnými našimi menšinami dokličkovali k divadlu Ponec, zrovna natahovali červený koberec. Samozřejmě jsme toho využili a do divadla nakráčeli pěkně po vzoru pozvaných hvězd a hvězdiček. Pak už to byl trochu průmysl. Nejdřív dlouhé čekání ve vydýchaném prostoru, než nás vpustí do arény. Přestože anoncovali v sedm, stalo se tak až krátce před půl osmou. Poté následovalo usazování a další čekání. To zpestřoval záznam z minulého show, s lehce skřehotavým ministrem Bártou. Poté naběhla kapela Davida Krause, vybrnkla znělku a už příchází taťka. Je opravdu uvolněný, v úvodu si klasicky rýpne do politiků- škoda, že to po nich stéká jak po peří. Ale jejich hroší kůží nepronikne ani sarkasmus Jana Krause, to je nám všem jasné. A pak už přišli hosté, rybář Jakub Wagner, jeho novopečená švagrová Simona Krainová ve vysokém stupni těhotenství a jakýsi jogín, který si za pašování hašiše pobyl jedenáct let v indickém vězení. Rozhovory odsýpaly, hosté byli vstřícní, jen jogín trochu skřípal, to ostatně uvidíte zítra večer v televizi. A za hodinu bylo po všem. Takže je to úplně stejné, akorát nesedíte v obýváku, ale vrčí vám kamera za zády v divadle Ponec. Ve vinárně, kam jsme se následně přemístili, byl i obávaný moderátor, a nutno konstatovat, že je to milý a vstřícný člověk, face to face. Alespoň k nám byl. Prostě, dokonale jsme se uvolnili.