11. září

   Je poměrně expresivní datum. Dost dobře si pamatuji na to úterý před devíti lety. Právě jsme se nastěhovali do nové školy, náš kabinet byl provizorní sklepní kóje s okýnky někde u stropu. Takže pocitově trochu vězení, a tady rádio chmurně hlásilo, co se děje. Nejdřív to vypadalo jako apríl, ale pak, už doma u televize, to moc aprílově nevypadalo. Pak se dobu nemluvilo o ničem jiném a v obecném povědomí nastalo období terorismu. Sama jsem se potom docela bála, když jsem prvně poté letěla na dovolenou, a v letištní hale se vyrojil arabský zájezd. Naštěstí letěl do Londýna:-). Nemívám zásadní problémy s létáním, ale ten film Let číslo 93 vidět nemůžu, obzvlášť před tím, než někam letím. A vždycky mě fascinují ta protiteroristická opatření na letištích, kdy si do letadla nemohu vzít ani lahev vody. Svlékám se, stahuji opasek, ve Španělsku dokonce i tenisky, prosvítí nás, mnohdy i prosahají:-)Přesto jsem dvakrát letěla s pepřovým sprayem, který nosím v kabelce a na který jsem zapomněla. Ne snad, že bych chtěla s mým sprayem unášet letadlo, ale přijde mi krapet nebezpečnější než moje rozpitá lahev poděbradky, ovšem nikdo si ho nevšiml. Zato mi na jiném letu udělali skandál s nůžkami od manikúry, které nakonec letěly do koše stejně jako letos v létě krém na opalování. Tak nevím, jak moc jsou ta jejich opatření účinná, spíš to vidím jen jako takové baroko pro oko. Ale budiž, soudit to nehodlám. Jsem vždycky ráda, když doletím. A dneska bych asi, ač tolik pověrčivá nejsem, letět nikam nechtěla. Radši sedím u počítače (pořád němá-vincentku po ruce:-)) a dokončuji knihu. Pevně doufám, že v příštím roce, tedy v roce 11:-), spatří světlo světa.