Jako psi a kočky

   Zachariáš během léta často pobýval na návštěvě na venkově, spolu s desetiletým vlčákem, který je tam doma. Ovšem Zachariáš to nějak nehodlá brát na vědomí a tvrdě vlčáka vyštěkává z jeho rajónu. Vlčák je větší, starší a tedy i moudřejší, proto většinou ustoupí. Jenže to je Zachariášovi, jako každému uřvanému mrňousovi, samozřejmě málo. Často jde do osobního souboje a tady už jde o život. Ani moudrý starý pes nevládne nekonečnou trpělivostí a tak by jeden stisk rozzuřených čelistí mohl mít nedozírné následky. A do toho se na dvoře promenádují dvě kočky, které oba dva zbojníky drze provokují. V tom okamžiku stojí oba hafani bok po boku a snaží se společnými silami zdolat vyzývavé mňoukalky, které se jim ale rázem smějí z koruny stromu. Tím je samozřejmě rozzuří doruda a dvorek začíná připomínat koridu. Když nedávno jedna z koček spadla přímo před jejich mordy, zdál se její osud zpečetěný. Malý se ale zjevně nečekané lovecké příležitosti zalekl a napjatě sledoval nový vývoj situace. Velký ovšem po číče hrábl. To už ale do koridy vstupuje toreador v podobě mojí mamky, která se snaží myšilova zachránit. Zdá se, že marně, pes se nechce kořisti vzdát ani přes nečekaný výprask, protože zvířata doma nebijeme. Nakonec milostivě povolil, kočka se vysmekla a pes zůstává ležet. Jedno zděšení střídá druhé. Já mu snad ublížila, pes nemůže na nohy? Kočka si líže rány na střeše a všechno se soustředí k ošetření vlčáka. Ten si to chvíli nechá líbit, pak se ale vycení zuby, zvedne se a pohrdavě odkráčí. Uf, je v pořádku. I kočka žije. Ale bylo to takové malé drama. Zachariáš napjatě sledoval a potom solidárně zavrčel s vlčákem. V boji proti kočkám jsou na jedné lodi. A ty je mají na háku:-) Veselý život na jednom dvorku.