čtvrtek 29. července 2010

Odvrácená tvář

Název je z dílny optimistky Aranel,která evidentně umí na všem najít tu lepší stránku:-) To je moc hezká vlastnost,která mě hodně chybí. Přiznám se, že pořád trochu probublávám. Asi jsem čekala nějaké to studentské:"sorry, babi,nevyšlo to".:-) Klasické ticho po pěšině mě nějak neuklidňuje!:-(
 Ale učím se, Aranel díky, nechci být pesimista.
  Madrid je nádherné město. Působí na mě velkoryse (vellké budovy, široké ulice, dostatek místa), ve srovnání s nedávno navštívenou Paříží i čistěji, volněji. Samozřejmě navštívit Madrid a nevidět Guernicu a Prado nelze.Těšila jsem se, moc. Guernica byla na řadě první, je v muzeu Reina Sofia a je vskutku impozantní. Však také kolem ní nadělají cirátů, dvojitá ochranka,stojíte pěkně v odstupu. Ale je to krása.


    Po dopoledni v tomto muzeu jsme konečně vyrazily do Prada. Je obrovské. Jen obejít ho je pěkná fuška.A projít napoprvé je věc zhola nemožná. Ale třeba taková Nahá a Oblečená Maya, hezky vedle sebe, je velmi pěkný zážitek. Jenže nožky bolí, kvůli Prádu bude nutno přiletět (normálně) do Madridu znovu. Odpočinek hledáme v parku Retiro, který je skutečnou oázou klidu v centru Madridu.
Na náměstí Sol mají stejně jako my jezdeckou sochu, takže pod ocasem se randí i v Madridu. Krom toho tam mají ještě medvěda, přeci jenom je to větší město.
Lidé jsou mrňaví:-), ale pohodáři. Nicméně zásadní rozdíl v mentalitě jsem nezaznamenala.Jako že by se pořád usmívali a byli milí. Naopak, stejní jako našinci. Záleží kus od kusu.
Mají překvapivě velký problém s angličtinou, moc se jim do ní nechce. A stejně jako Francouzi dělají drahoty s wi-fi. V tomto směru jsou tedy sto let za opicemi, respektive za námi. Ani v hotelu nebyla!
Je zde dost velká koncentrace žebráků. Ne, že by u nás nebyli, ale tady vás klíďo obtěžují v kavárně.
Metro je za euro, tedy levné. A dá se v něm celkem rychle zorientovat. Naše je samozřejmě proti němu takové metříčko:-)
El Escorial jsme nestihly. To mě tedy mrzí hodně, ale v dané konstelaci ještě riskovat výlet 60 km za město prostě nešlo. Snad příště.
První pivo, které jsme si daly, bylo jedno deci!:-) I Cola byla větší. Nezbývalo, než žádat grande cerveza, což tedy Španělé docela koukali. Ale české holky zvládnou pár kousků. Zvlášť, když ke každému dostanene dva takové chlebíčky- tapas- takže je to trvalý přísun jídla. Prostě se jdete najíst na pivo:-) A jsou dobré- myslím ty chlebíčky.
Tak to byla přívětivá tvář Madridu. Je to město k žití, myslím:-)

2 komentáře:

  1. Jitko, děkuji za popularizaci mé pozitivní mysli. Není to se mnou tak růžové jen v případě umění nevidím a neslyším chyby (i když přiznávám vaše situace moc příjemná jistě nebyla) moc jsem se těšila na reportáž z Prady, nahou i oblečenou Mayu...moc děkuji za reportáž :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den.
    Na váš blog jsem narazila přes blog kamarádky (Gabro). A nakukuji tak trochu ze solidarity k povolání (i když já mám začínající školáky). Výlet do Španělska jsme si nemohla nechat ujít, je to má oblíbená země, v Madridu jsem navíc byla na jaře.
    Prado jsem prošla skoro celé (on je to výlet na celý den), Guernicu jsem tentokrát vynechala (znala jsem kopii z Barcelony). El Escorial jsem viděla - ovšem díky španělským přátelům jen v letu (dorazili jsme hodinu před zavírací dobrou).
    Co se opravdu vyplatilo, byla investice do ITIC card. Španělé hodně podporují učitele a mnoho vstupů je zdarma.
    S jazykem máte pravdu (ostatně, proto se tam mohu volněji pohybovat, také mám raději španělštinu než angličtinu), ale lepší se to, vláda si dala za cíl zlepšit znalost angličtiny a na školách běží intenzivní programy včetně bilingvní výuky.
    Martina - Josefka
    PS - ten Goyův obraz se ve španělštině jmenuje La maja (čte se macha) - není to jméno, je to výraz pro "pěkné děvče".

    OdpovědětVymazat