úterý 6. července 2010

Jan Hus

patří k mým nejméně oblíbeným historickým postavám. Zemřel sice za pravdu, za nějakou svoji pravdu,ale takových tehdy bylo. Že zrovna on si vydobyl právo být oslavován je obvyklý paradox dějin. Vnímat ho jako charismatického Zdeňka Štěpánka mi tedy moc nejde. Spíš ho vidím jako obtloustlého plešatého pána,který si křikem na veřejnosti tak trochu léčí své komplexy. Zikmund mi byl vždycky tak nějak sympatičtější. Ale dneska je volný den na počest misogyna Jana Husa. Ateistický národ slaví svůj  druhý velký církevní svátek za sebou. No, není to také paradoxní?
Ve Francii ale už volný den nebyl, naopak, všude se uklízely stopy po včerejších slavnostech. A my se noříme stále hlouběji do Bretagně,která už se objevuje ve své plné kráse. Zastavili jsme se v městečku Perros – Guirec, kde jsme si na pobřeží dali kávu a cídre. Koupání jsme vzdali, nicméně mnozí odvážlivci se nořili do chladných vln Atlantiku. A zdá se, že jsem objevila novu francouzskou srdeční záležitost. Městečko totiž bylo nejen úžasné skoro jako Saint Mallo,ale hlavně bylo relativně klidné. Odtud jsme pak objevili pěší stezku podél moře do Ploumanach, což byla zhmotněná představa Bretagne. Moře, obrovské balvany, majáky, tajemná zákoutí. A protože nám přálo i počasí, bylo to báječných pět kilometrů pohody a romantiky. Tak tady příště vidím celou svoji dovolenou. Dnes jsme ale ještě navštívili městečko Guimiliau, kde kromě cukrárny nad městem byla i exkluzivní bretanská kalvárie ze 16.století. Člověk jen žasne,jak byli dřív lidé šikovní. Skončili jsme v Brestu v úžasném hotelu nedaleko přístavu.

1 komentář:

  1. na tento svátek mi před 15 lety umřel táta...a tak spíš než husa, vždycky v ten den myslím na něj..

    OdpovědětVymazat