sobota 5. června 2010

Opilá ženská

....... je to nejošklivější na celém světě, říkávala moje babička patrně ve snaze uchránit nás od nadměrné konzumace této legální drogy. Nevím, v čem se v jejím pojímání krásy lišil opilý chlap od opilé ženy, výsledek je v obou případech dost nevábný. Babička to měla patrně dané koloritem doby, kde k uznávanému chlapáctví neodmyslitelně patřilo umění důkladně se nacamrat. K hodnotám ženy zas patřilo mistrovství toho svého ožralu zpacifikovat, odvést domů a zout mu boty chvíli před tím, než jí pozvracel naklizenou sváteční světnici. Nu, dnes máme rovnoprávnost, a i proto jsem mohla být svědkem následujícího incidentu. Místo děje není nikde jinde, než v osvědčené Bille. Být zpravodajkou z letenské Billy, mám námětů snad na román:-)
 Ožralá (opilá zdaleka nevystihuje její stav) ženská se tam dožadovala čehosi. Začalo to vyřváváním o bundách. My, co se na životní pouti pomalu ale jistě blížíme tetřevu hlušci, to máme s orientací ve světě totiž trochu složitější. Proto jsem se udiveně rozhlížela po bundách, co tak hlasitě hledala. Vzhledem ke své vrozené zvědavosti jsem se opřena o svůj poloprázdný vrzající vozík přiblížila co nejvíce k epicentru dění, abych vzápětí pochopila, že nejde o bundy. Na začátku slova byla trochu jiná souhláska, čímž jsme se rázem ocitli v jaderných vulgaritách.
  Ženština k tomu dodala i nacionalistický podtext, takže všechny označovala přídomkem ukrajinský. Natolik jsem se zabrala do sledování vznikajícího sporu, že jsem si poté objednala třicet deka ukrajiny. Naštěstí mě udivený pohled prodavačky vrátil do reality a já spořádaně zopakovala, že chci samozřejmě šunku. Uf, trapas. Scéna ovšem pokračovala. "Mužná" ochranka ženu  "statečně" pěstí srazila na zem (což jsem neviděla, nicméně fronta to potvrdila:-) Lid se začal dělit. Jedni fandí jí, druzí ochrance. V okamžiku, kdy se žena za neustálého hysterického hlasitého řevu a nadávek, patrně úmyslně, pomočí, kdosi volá policii, mně se dělá nevolno a pokouším se opustit prostor. Je to ovšem dost oříšek, protože pokladní nepracují a napjatě sledují postupující drama. Hysterie stoupá do závratných výšin, prodejnou se šíří puch, atmosféra houstne. Podaří se mi zaplatit svou šunku, aniž by se někdo podivoval nad mými dvacetikorunovými kupony, dnes byl k divení daleko silnější kalibr.:-)Odcházím konsternovaná dramatem všedního dne a policie za mými zády vleče opilou agresorku. Vskutku, není to hezký pohled. Babička měla pravdu, jako vždy. Doma zážitek musím spláchnout sklenkou vína. Jen jednou,samozřejmě:-)

4 komentáře:

  1. Děs! U nás na venkově je Billa oáza klidu a vrcholem dramatu bývají pouze drzí předbíhači ve frontě na kasu, kteří se dovolávají, že jim ujede autobus z nedalekého autobusáku! Tak jsem zase jednou ráda, že žiju v malém městě! Tohle by na mě nebylo!

    OdpovědětVymazat
  2. No, umím si to živě představit. A souhlasím s vaší babičkou. Nesnáším všechny opilce, ale u žen je to opravdu daleko horší...Teď jsem četla článek o alkoholičkách, že jejich počet se zvyšuje, protože jsou na ně kladeny velké nároky a ony alkohol používají jako berličku. Tomu věřím, po skledičce se zdá všechno lehčí...

    OdpovědětVymazat
  3. Ufff, není co závidět... Taková podívaná! Zrovna v sobotu odváželi opilého souseda policajti a také nic příjemného :-(. Děsila mě jen ta sanitka, co stála před barákem. Bála jsem se, zda neublížil rodičům...

    OdpovědětVymazat
  4. No..co k tomu dodat...Praha je zlatá loď:-)a brno možná taky..je tu leccos k vidění:-)

    OdpovědětVymazat