Pětatřicátníci

 Jako malá holka jsem slova písně: „Pětatřicátníci, hoši jako květ,“  vnímala jako text 

o všech fešáckých mužích daného věku. 

Posléze jsem logicky zjistila, že jde o oslavný song mířící na vojáky slavného Pětatřicátého pěšího pluku rakousko-uherské armády. 

Navzdory tomu mi pojem pětatřicátníci pořád víc představuje nějaký číselný symbol než c. a k. armádu. Takový až generační přelom. Okamžik, kdy třeba poprvé začínáme malinko uvažovat o stárnutí. Nebo přinejmenším o zrání.

Je to takový zlomový čas, který s sebou nese zvláštní dynamiku. Už třicet pět?!

Člověk má v tom věku něco za sebou, je dávno dospělý, ovšem duchem- často i vizáží- pořád mladý, neřku-li i pubertální, ale zároveň už velmi často čelí otázkám, co ho čeká, co bude, jak se postará o svou rodinu,  co je pro něho důležité…?

Podobně to máme i jako celá společnost, když si letos neseme do listopadových dní výročí pětatřiceti let od revolučních událostí roku osmdesát devět. Už třicet pět?!

Uteklo to....

 Lidé jako pětatřicátníci jsou na jakémsi rozcestí, kdy jim dochází, že třeba některé cíle nebudou a nemohou být dosaženy. Ale pořád je čas a energie věci měnit.

 Může to platit i pro naši historickou zralost. Něco prostě asi už nedáme, to jsme prošvihli, ale pořád můžeme držet směr a hlavu vztyčenou.

Výročí logicky vybízí bilancování, sčítání dosavadních úspěchů a selhání, k diskusi

 o hodnotách, které nás vedou do budoucna. Každý svým úhlem pohledu.

Já jsem za sametový svátek ráda. Cítím potřebu ho oslavit, zapálit svíčku, připomenout si, že navzdory všemu žijeme v době, která je krásná.

   Je samozřejmě zajímavé, jak výročí pětatřicet let – v životě i politice – vnímají různé generace. 

Pro děti a mladé je to stáří, historie srovnatelná s pravěkem. Jiní to zase berou jako metu dospělosti a zodpovědnosti, starší generace pak na pětatřicátníky hledí jako na mladíky, plné energie a entuziasmu. A na třicet pět let od revoluce koukají nevěřícně. Fakt už je to tolik?

Zda dokážeme vnímat půlkulaté výročí listopadové změny jako čas plný energie a entuziasmu je asi na každém z nás, bez ohledu na generační příslušnost.  Pětatřicátníci jsme od letošního listopadu prostě všichni. 

Ať je tedy listopad měsíc jako květ, se sametovou stužkou svobody kolem křehkého stonku.

 A užívejme si oslav, abychom se nejen v listopadu cítili pořád jako pětatřicátnici...