Tobiášův odchod pořád nemohu vstřebat a pochopit.
Pojmout to, že se to stalo. Nevím, proč se to stalo. Navzdory Torimu, který je krásný a dělá co může, Tobiáš tady prostě moc chybí.
Stýská se mi po něm.
Nový pejsek to prostě nezalepí.
Čím déle to je, tím víc je to smutné. Je mi líto, když vidím spřátelené pejsky, co s Tobíkem dováděli, že jemu nebylo dopřáno delšího času.
Přitom byl taková vzácná psí duše, hodný, vlídný, kamarádský.
Dnes je to tedy takové vzpomínkové, jen blogoodkazy. A jaké to bylo? Krásné, inspirativní, vzájemné....jen moc a bolestně krátké.
Jak to kdysi začalo
Jak jsme se sžívali
Zapojení do výuky
Jak rostl
Jak jsme chodili na cvičiště
Žádné komentáře:
Okomentovat