Dušičky

 Dnes vzpomínáme. Jsou Dušičky. Svátek zemřelých. 

Vzpomínáme : na tatínka, na tetu. Na Tomáše. 

Myslíme na ty, co odešli už dávno. Pořád ještě zjitřeně si připomínáme i nečekané odchody z letošního roku. 

Přibylo mi do tohoto výčtu bolestivé vzpomínání na Tobiáše. 

Když jsem tento text psala, předpřipravovala ho, ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, co se stane. 

Vzpomínám už i na Tobiáše. Je za námi smutný týden. Ještě pořád jsem to nepobrala.

Vzpomínáme  na to, co bylo. 

Není to filozofické  dumání nad smrtelností, jsou to docela obyčejné vzpomínky. 

   Hřbitovy jsou plné zapálených svíček a vzpomínkových věnců. Někteří se vydávají za svými zemřelými na druhý konec republiky, záleží na tom, kam je život zavál. Je to tedy i setkávání se živými.

Sváteční prostor pro setkávání se všemi. Živými i zemřelými. 

Nebereme Dušičky jen jako smutek nad ztrátou, ale jako prostor pro vzpomínky. Tedy pestrý prostor. 

Máme rádi naši funerální turistiku. Stejně jako funerální architekturu, ale to je zase námět na jiné povídání. 

Dnes slavíme svátek. Nesoutěžíme s Haloweenem, ale připomínáme si raději Dušičky.