Nedávno se mě někdo ptal, zda bych na listopadu dokázala najít něco půvabného? Donutilo mě to k delšímu zamyšlení. Ne snad, že bych neuměla najít listopadovou zajímavost, ale spojit listopad s něčím půvabným není úplně jednoduché. Primárně jde
o čas spíš nostalgický, počínaje dušičkami, přes připomenutí
válečných veteránů až k dávným klíčovým večerním demonstracím proti
totalitnímu režimu.
Poctivě jsem zkoušela najít prosté půvaby tohoto pozdně
podzimního času. Říct, že mám toto období ráda, by znamenalo popřít svou
přirozenost, která je v podstatě letní, milující slunce a dlouhé dny, což
tedy listopad rozhodně nenabízí. Proto nešlo o jednoduché hledání.
Určitá krása by se třeba dala najít v romanticky mlhavých
ránech či blikajících svíčkách, které se během dlouhých večerů hromadně rozsvěcují.
Se svou troškou do mlýna přicházejí i hřbitovy, které lákají na procházku mezi
vyšperkovanými hroby, ale tady se ocitáme na hraně mezi půvabem a morbidností.
Není to pro každého.
Takže se ve finále představa, že se na listopadu dá najít
něco opravdu čistě půvabného, ukazovala dosti nereálná. Chvíli jsem koketovala
s myšlenkou o půvabu třicátého pátého výročí sametové revoluce, ale tam
vidím spíš prostor pro rekapitulaci a kritické myšlení než něco dojemně
půvabného, byť věta, díky, že můžeme, ta hodně rezonuje a za půvabnou
ji brát určitě lze. Že můžeme cestovat, studovat, volit, diskutovat, volně
dýchat… to k výročí letošního listopadu určitě patří.
Ale jako od podstaty půvabné mě nakonec napadly taneční. Asi
v atmosféře ovlivněné hvězdným tancem mi vytanulo rovnítko mezi požadovaným
termínem a pravidelnými kurzy tance, které v tomto čase vždycky probíhají.
Ty jsou půvabné od své podstaty. Vnímám jejich jedinečné kouzlo, které rozhodně
netkví jen v pokusu ovládnout taneční variace různých tanců. Bez nadsázky
lze říct, že se v nich kloubí fyzická aktivita s kulturním dědictvím,
tudíž o nich jednoznačně můžeme mluvit jako o půvabné listopadové aktivitě.
Pokud sofistikovaně hledáme jejich přesah do běžných
situací, pak tam najdeme respekt, spolupráci, rovnováhu, koordinaci naslouchání
i vedení a hlavně vzájemnou důvěru. Prostě samé pozitivní, respektive půvabné,
záležitosti.
A jak všichni víme,
tanec vnáší do života krásu, graciéznost, eleganci i vzrušení, prostě půvab
sám. Z tanečních kurzů si můžeme odnést rytmus i umění spolupráce, vědomí,
jak se nechat vést a zároveň vést ostatní.
Jeden by neřekl, co
všechno takové taneční kurzy nabízejí. A to nemluvím o prvních láskách či pocitu,
že se stanete králem parketu.
Nechť je tedy listopad, s letošním bonusovým výročím sametového revoluce, takovým půvabným sledem dní, kterými se s elegancí radostí spokojeně protančíme.
A ať najdete svůj vlastní listopadový půvab.
Má pro vás listopad nějaký osobitý půvab?
.
Žádné komentáře:
Okomentovat