Olympijské hry

 

V letošním olympijském létě jsme byli svědky poněkud absurdní situace, kdy se Český olympijský výbor rozhodl vymezit proti používání slova „olympiáda“ ve spojení se školními soutěžemi. 

Pamatujete? 

Prý z komerčních důvodů?? 

  Olympiáda jako označení, které už léta symbolizuje vědomostní soupeření žáků v různých oborech, se náhle stalo terčem ostré mediální diskuse. 

Prý jde o peníze, školy zneužívají ochrannou značku a na olympiádě vydělávají...!?

Už dlouho jsem neslyšela větší nesmysl v souvislosti se školstvím. A že ten žebříček školních nonsensů je pěkně dlouhý. A nesmysl se často drží pevně, jako h----košile, jak říkávala babička.

Naštěstí se ukázalo, že zdravý rozum a nějaký normálnější pohled na svět snad má ještě nějakou sílu a  školní olympiády pokračují. 

Pokud se tedy nepořádají ilegálně, tak daleko jsem jejich letošní organizaci nerozkrývala.

Je ale dobré se zamyslet, co nám tato situace ukazuje a říká? O lidech, co získají nějakou funkci, o vztahu k penězům, vlastně o nás všech...? 

Celý spor mezi ČOV a školními olympiádami by mohl na první pohled působit jako hloupost z okurkové sezony.  

Ale pokud by se konečně pravdou stala dosavadní letitá floskule, kterou pokrytecky hlásají všechny vlády, že vzdělávání je klíčovou součástí budoucnosti naší společnosti, pak se takový spor  jeví v úplně jiném světle.

   Není to jen snaha omezit nebo komplikovat přirozený chod nějakých tradičních školních aktivit, ale spíš jde o to, co se ukazuje dětem jako priorita.

 A řečnická otázka na konec, zda by neměla by být tato veřejná energie směřována spíše 

k podpoře těchto soutěží a talentů, než k jejich zpochybňování?

  No, to tady stejně nevyřeším, tak jen konstatuji, že dnes jsme měli olympiádu dějepisnou.  

Věřím, že nešlo o nějaký ilegální podnik, underground v historickém bádání...?

 Téma letošní olympiády je: Péče o duši a tělo od osvícenství až po španělskou chřipku.  

  S určitou formou nadsázky lze primární téma chápat jako reakci na myšlenky, které vedly k výše uvedenému sporu, že by jako jeho původci měli víc pečovat o duši...

Ale tak to zadavatelé zcela jistě nemysleli.

Prostě letošní téma je psychologické a lékařské. A děti to bavilo, účastnily se ve velkém počtu a výsledky byly velice pěkné. 

Některé, pravda v dávném olympijském duchu, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, ale ve většině případů si účastníci zasloužili vavřínový věnec. 

Pozitivní je i fakt, že organizátoři se snaží. Zadání už dávno není faktografické, ale jde o přemýšlení, historické bádání, hledání souvislostí. 

Dobré to bylo. 

A ještě douška pro ČOV, jak jsme na tom zbohatli. 

Celá akce probíhá tak, že číháte, kdy je soutěž vyhlášena. Už to nikdo ani neoznamuje, 

v rámci úspor vám od letoška ani nenapíšou. 

Takže číháte na webu, pak si stáhnete zadání. 

Mezitím připravujete děti, pokud tedy máte zájemce. 

Kopírujete zadání, které má minimálně deset stran, takže běda těm, kdo překročili svůj povolený počet kopií. 

Zadání je samozřejmě barevné, byť školní kopírky jsou většinou spíš černobílé. Naše naštěstí nemá s barvou problém, respektive nikomu nevadí, když kopírujete barevně, ale jsem si skoro jistá, že to není samozřejmost.  

Pak se hledá prostor a ve svém volném čase s dětmi test napíšete. 

Poté rozsáhlé testy samozřejmě opravíte, vyplníte mraky dalších dokumentů, které odesíláte organizátorům. 

Žádní sponzoři se k tomu nehlásí, jako že bych dostala jejich logo na propisku, se kterou opravuji a oni pak přispěli k onomu avizovanému obohacení se na termínu olympiáda. 

Pořád tedy hledám to, co výboru na této aktivitě vadilo?

Nic si tím nevydělám, děti také ne. Komerční záležitost to tedy není. Edukativní ano, ale o to v onom sporu nešlo. 

A tak jen tak konstatuji, jak se stáváme obětí nesmyslného výkladu různých pravidel. 

To je asi tak vše k olympiádě z dějepisu.