Všechno úplně nové. Již jsem úplně zapomněla, jaké je to se
štěnětem. Se Zachariášem už byl většinou klídek a pohoda, všechno hezky
pozvolna.
S Tobiášem je vše vzhůru nohama. A k tomu tolik pozornosti, někdy nevím, zda je to příjemné a zda to zvládnu. Teď nemyslím pozornost psí,
ta mě těší, ale pozornost lidskou. Kdykoliv totiž vyrazíme, všude jsme najednou
středem pozornosti a na to nejsem zvyklá. Pravda, je to pozornost zaměřená na
Tobiáše,: „jé, štěňátko, to je krásný, jak je starý, můžu si ho pohladit….“ což
je logické. Leč nese to s sebou i moje konverzační povinnosti, což je
někdy kapku náročné. My, co se cítíme být spíše introvertní morous, to trochu
hůře zvládáme. Ale Tobiáš je ve svém živlu. Nechává se hladit, poskakuje, hned
je s každým kamarád. A to také nechci, nějaký výcvik musí být, tak se asi
na čas někam odstěhujeme. Naštěstí, on roste jako z vody, brzy přestane
být tak výjimečně roztomilým miminkem a stane se běžným letenským psemJ. Zatím je tedy všechno
nové, neběžné. Ale hezké, je to příjemný psí život.
Krásny je:-)
OdpovědětVymazat