Před nástupem před tabuli je dobré zařadit mentální a fyzické soustředění. Jako mají sportovci před výkonem.
My se soustředili v resortu Lázně Mšené.
Jezdíme tam opakovaně, víme, co od nich čekat, takže taková relaxační tečka na konci prázdnin. Aktivně flow využitý poslední víkend.
Lidí příjemně málo, klid a i vedro snesitelné. Lázeňská atmosféra a zklidnění na startu školního maratonu.
Brzy zase zopakujeme.
Letní Letná je v plném proudu. Už skoro dva týdny. Některá představení jsou i venku, na pláni, open air. Někdy je to dost náročné soužití. Bujaré slavnosti, hluk až do nočních hodin.
Ale většinou o ní tady na Letné moc nevíme. Proto se večer jdeme podívat. Na open air, kam mohou i pejsci.
Znáte tuto zkratku? Dřív byla součástí výuky dějepisu, dnes už ji znají asi jenom Slováci. Nebo hlavně Slováci. U nás už z všeobecného povědomí mizí. Nějaké Tri duby už vlastně nikdo moc nezná. I v učebnicích dějepisu už skoro nikde není. Zejména v těch supermoderních ji nenajdete.
Slovenské národní povstání. Někdy je i dehonestováno, že jde o úlitbu bohům za Slovenský štát.
A najít lze i jiná hodnocení. Jako že zbytečné, chaotické, neorganizované, nepovedené.
Je to stejné jako s tím květnovým pražským. Také se tam objevují takováto hodnocení.
Z poklidu obýváku jednadvacátého století to jde. Zažít by to asi ale nikdo nechtěl.
Wikipedie ale naopak praví o největším protinacistickém povstání / spolu s tím ve Varšavě/ v Evropě. Tak si vyberme.
Nechci ale hodnotit, spíš jen připomenout. Jména velitelů, čísla padlých. Město Banská Bystrica. Odvaha účastníků. Fenomén partyzán, který se pak stal nezpochybnitelným pojmem. O tom, že mezi partyzány byli často i pěkný zmetci, o tom se určitou dobu vůbec nemluvilo. Prostě partyzán byl synonymem pro hrdinu. Námětem budovatelských a oslavných písní. Takové klasické zneužití historie.
Celé SNP nakonec přešlo do partyzánského odboje. A ve finále ve své době skončilo neúspěchem. Ovšem kdo ví jak by se to celé nakonec odvíjelo, kdyby ho nebylo.
Každopádně, Slováci ho mají jako sváteční den. My jsme ho veřejně spíš zapomněli. Tak jen malá připomínka, že bylo. V roce 1944 a začalo právě dnešním datem.
Zmatení jazyků je proto, aby si lidé nerozuměli. Tedy to biblické.
Ale zároveň dost připomíná současnou klasickou manipulaci sociálními sítěmi a virtuální realitou, také je to totální zmatení jazyků.
Původně ale jde samozřejmě o biblická slova.
Nechci se pouštět do nějakého výkladu Bible, pro boha to vůbec ne:-).
Vycházím jen ze všeobecně užívaného tvrzení o zmatení jazyků. Což je, mimo již výše uvedené, i obrázek současného školství. Každý si v něm mluví svým jazykem, někdy i nářečím, k domluvě to nevede.
Dle tradovaného to způsobil Hospodin, který si usmyslel že:
„Nu, sestoupíme a zmateme jim řeči, aby si navzájem nerozuměli.“
Ve školství tuto roli báječně suplují na ministerstvu, v čele s bývalým brněnským rektorem. Logicky, nejsou na to sami. Zdatně jim sekunduje Cermat, různé druhy alternativních větví, stagnující státní větve, divoce rostoucí výhonky privátního školství, nesouznění kantorů
a nepřátelství rodičovské obce vůči všemu školnímu.
Výrazně se do celkového neporozumění zapojují i domškoláci a ti, kteří školu ignorují úplně.
Prostě domluvit se asi není možné.
Ani v jazycích ne, když už je to zmatení jazyků. Jeden směr tvrdí, že učit cizí jazyky je v dnešní době nesmysl. Máte přeci překladače, na co trápit děti učením řečí. Jde o názor představitele poměrně silné alternativní skupiny, takže asi nebude ojedinělý.
Následuje výkřik z ministerstva, poměrně nedávný, že ani na běžných typech škol se děti nebudou řeči učit. Stačí jeden jazyk, víc není potřeba. Nejlépe od páté třídy. Mnohé děti se nenaučí ani česky, vícero jazyků je pro ně utrpení. Chvíli to vypadalo, že tomu tak opravdu bude.
Ale během prázdnin do toho hodil vidle svým letním prohlášením "Hospodin nejvyšší," tedy ministr, který prohlásil, že chce povinně anglický jazyk už od první třídy a pak přidat další. Čím víc tím líp.
Zřetelný protimluv nedávnému tvrzení o rušení druhého jazyka.
Klasické zmatení jazyků.
Nabídka druhého cizího jazyka je ale v současném školním systému logicky značně omezená, protože jazykáři jsou už dávno v jiných oborech, kde nepanuje takové zmatení.
Nebudou přeci čekat, zda se ve školství někdy někdo na něčem stabilním dohodne. Třeba na tom, zda kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Nebo na současně progresivním, že všechno za tebe sdělí světu umělá inteligence, jazyk ti přeloží, neuč se ho. Jednou tak a podruhé zas onak. Otázku, zda nějaký jazyk vyučovat či nevyučovat vlastně neumí odpovědět ani umělá inteligence, natož pak nějaký ministr.
Navíc, díky výše uvedené migraci jazykářů do inspirativnějšího prostředí, se dětem stejně nenabídne mnoho variant. Angličtina jistě, němčina snad. Pokud pak byste jako student trpěl nějakou výstřední vlastností a chtěl se učit mluvit i jinak, třeba francouzsky, španělsky, italsky, čínsky či bůh ví jak, není šance. Nejsou učitelé.
Prostě, dokonalé
zmatení jazyků.
A to skutečný nový školní rok ještě ani nezačal.
...znovu do procesu.
Zatím je to bez dětí, ale i tak. Jsme na startu dalšího maratonu.
První dny po dovolené jsou stejné jako v každé práci. Zvykáme si.
Na první pohled nic moc pracovní výkonnost, víc než soustavná aktivní práce je to klábosení s kolegy.
O tom, kdo kde byl, co viděl, zažil, zda si stačil odpočinout...
Ale paralelně s tím to nabíhá. Plány, schůze, rozvrhy.
Nové vize. Adaptace na rytmus, na rozvrh.
Odložené zkoušky, reparáty.
Boj se syndromem návratu z dovolené ( alespoň já ho vždycky chvíli mám).
Fungující školní jídelna.
Noví kolegové, i když v tomto ohledu se i já pořád cítím jako nová kolegyně:-).
Opět v letním Ungeltu.
V (s)Novém Světě. Je to místo, kde se zastavil čas.
V době divadelního představení je tam plno lidí, ale když se poštěstí a jdete tam bez lidí, vracíte se do minulosti. Je to taková časová smyčka, kterou můžete proklouznout až do středověké Prahy.
A nebo, a to už prostřednictvím divadla, do strhujících příběhů současnosti.
Takové je i divadelní představení Nadechnout se života.
Naprosto vřele doporučuji.
Tereza Brodská a Jitka Smutná. Podle mého skutečně dokonalý herecký koncert a velký divadelní zážitek.
Obě dámy skvělé. Už dlouho mě divadelní představení tak neoslovilo a nezasáhlo.
A to i navzdory nešvarům, které s sebou letní scéna nese a které nemám ráda. A nemyslím tím jen pekelné vedro, které panovalo i večer.
Hlavně mě rušil ten současný neskutečný zvyk, že každý musí při představení jíst a pít. Takže tam mnozí posrkávali brčkem nějaký barevný drink či ucucávali pivo nebo víno, chroupali brambůrky a další šílené pochutiny, prostě hrůza.
Nesnáším to v kině, v divadle na to vůbec nejsem zvyklá. Nazvala bych to lidově prasárnou, kdybych nechtěla psát slušnou češtinou:-), ale zjevně úlitba bohům musí být i v divadelním prostředí. Chápu, že musí vydělávat, ale já bych je do hlediště ani na letní scéně s jídlem nepustila.
Nu, to jsem ale odbočila od divadelního představení, které se mi moc líbilo.
Obě dvě herečky hrají tak přesvědčivě, pravdivě, skvěle.
Příběh starý jako lidstvo samo, kdy muž podvádí manželku i milenku, aby posléze opustil obě dvě, protože on potřebuje začít znovu, s novou mladou ženou, respektive dívkou.
Zdálo by se, že nic nového pod sluncem.
Ale tady to nové je. Nebo alespoň skvěle předvedené. Jak konverzace obou žen, tak různé úhly pohledu na stejnou situaci. Jak se mění životní nálada, situace, přístup, dojmy a pocit z toho, co právě prožíváte.
Oslovila mě asi i spisovatelská linka, otázka věku, utíkajícího času. Emoce. Slzy na jevišti i v hledišti!
Půjdu se podívat i do divadla ( na kamenné scéně nehrozí, že by mi někdo vedle srkal víno či bryndal z plastového kelímku zvětralé pivo).
Půjdu se podívat a zachytit znovu ty myšlenky, emoce...
A jak ty ženy hrají!!
Je škoda, že paní Brodská není v divadelních představeních častěji ( dobře si pamatuji na výborné přestavení Jak vraždili sestru Charlie před dvaceti lety také v Ungeltu a také skvělá!).
Tady excelentní vystoupení, plné emocí, které obě herečky dokázaly přenést na diváky.
Za mě tedy nejlepší divadlo za mnoho let zpátky. Skutečné nadechnutí divadla i života.
A ještě v kulisách Nového Světa, pořád to rezonuje
Zkusili jsme ji navštívit, když už jsme byli v Jihlavě. Navzdory tomu, že není dog friendly, což samo o sobě ve mně budí nedůvěru na první dobrou.
Navíc bylo šílený vedro, tedy vstupní akvizice pro návštěvu zoo nic moc.
Ale když už jsme tady, jdeme.
Jít někam k vodě by ale určitě bylo lepší. Nebo i do kavárny.
Nebo jestli jsme tak zmlsaní..., nevím, ale za mě je tato zoo dost nevlídná.
Malá, to se dalo čekat. Ale viděla jsem víc stánků s občerstvením než zvířat.
Zvířat jako takových bylo reálně víc vyřezávaných, která tam asi měla nahrazovat ta živá. Nebo představovat nějaké umění?
A živá zvířata? Viděla jsem v tom vedru docela smutek, řekla bych, že se musí trápit,
v malých výbězích, nic moc stín?
Pravda, africkým zvířatům to asi nevadí a ledního medvěda tu nemají, ale i tak mi to přišlo divný.
Smutný. Je mi jich líto.
Opuštěná žirafa v dost malém prostoru? Jestli někde měla kámoše, tak dobře schovaného, vypadalo to, že je tam svého druhu samotná.
Když si vybavím, jaký výběh mají její kolegyně v Praze, bylo mi jí líto.
Několik zeber, pár klokanů, i dalších, ale všichni, dle mého mínění, v miniaturním prostoru.
Za mě tedy tato zoo ne, ale zase ne druhou stranu, je můj pocit v zologajdě takřka vždy. Můj klasicky ambivalentní pocit. Trochu tam chodíme rádi, většinou tedy kvůli dětem, ale trochu si s tím nevím rady a je mi těch zvířat většinou líto.
Chci ale věřit, že se všemi zoo spolupracují odborníci a těm zvířatům poskytují, co potřebují.
Tedy i tady.
Ale tuším, že přesvědčuji sama sebe.
Z dalších zvířat jsme viděli nějaké žabičky, několik želv, lenochoda.
Pak nějaké domácí tvory, kozy, kočky a tak nějak.
A to bylo vše.
Procházka nic moc, stínu se nám jako návštěvníkům také moc nenabízelo, takže nakonec vlastně díky bohu za ty všechny stánky s občerstvením:-)
Chci to svádět na to pekelné horko, že nic moc tedy, ale myslím, že znovu už sem nepůjdeme. V našem pomyslném žebříčku navštívených zahrad je zatím někde na chvostu. I když, všichni mají dostat druhou šanci, tak třeba někdy v zimě:-)
