Defenestrace

 Dnes se sluší, v rámci zachování kontinuity, opět připomenout defenestraci. Tu první, která rozpoutala husitství. Letos je kulaté výročí úmrtí Jana Žižky, tak se ta dávná slavná revoluce připomíná nějak více než obvykle. I bitva u Lipan má letos výročí, byť ne tak dokonale kulaté. Je to 590 let, zatímco Žizka zemřel u Přibyslavi před 600 lety 

Defenestrací to kdysi začalo. A někdy v roce 2009 jsem jí věnovala jeden z prvních svých blogopříspěvů. 

A nebylo to naposledy,kdy jsem o této události psala. Zjevně je to už takový evergreen,který musí přijít každý rok.

Nic nového tedy už určitě nenapíši, je to defenestrace x krát jinak a pořád stejně. Pořád je to ve stejný den, jen se mění číslovka, kterou si připomínáme. Někdy je kulatá, někdy úplně všední. Letos tedy kapku okořeněná tím Žižkovým úmrtím. 

A na Žižku je nejlepší pan profesor Čornej. 

A ve filmu, navzdory pokroku a technickým trikům, starý dobrý Vávrův bratr Žižka. Pořád ho prostě vidím jako pana Štěpánka. 

Ani to ale nevede k tomu, že by se Žizka stal mým oblíbeným historickým hrdinou. Je to stále pro mě víc padouch než hrdina, ale z hlediska profesní cti ho připomenout musím.

 I když vlastně až v říjnu, dnes to před lety teprve všechno začínalo. Vyhozením z okna 

Poprvé.